A kdo je to pro tebe?
Paní učitelka dala dětem ve škole jednoduchý úkol: nakreslit někoho, koho mají opravdu rády. Třída se okamžitě pustila do práce, jedna holčička kreslila maminku, jeden kluk fotbalistu a další svého…
Humor, víra a zdravá sebeironie. Příběhy a odlehčené texty, které chtějí pobavit, ale občas při tom také něco nenápadně říct.
Paní učitelka dala dětem ve škole jednoduchý úkol: nakreslit někoho, koho mají opravdu rády. Třída se okamžitě pustila do práce, jedna holčička kreslila maminku, jeden kluk fotbalistu a další svého…
Na dveřích kostela se jednoho pondělního rána objevil nový nápis: Centrum pastorační revitalizace a inkluzivní evangelizační komunikace. Otec Bartoloměj před ním stál s uspokojením člověka, který právě zachránil církev pomocí…
Venku bylo takové vedro, že i mouchy padaly v letu. Jedna dopadla na parapet, chvíli ležela na zádech a pak se namáhavě otočila. „Tohle už není léto,“ zabzučela. „To je…
Jedna malá holčička dostala ve školce za úkol vyrobit přáníčko pro někoho, koho má nejraději. Děti stříhaly barevné papíry, lepily třpytky, kreslily sluníčka, domečky, maminky, tatínky a všechno to vypadalo…
Některé věty nejsou úplně přesné, ale jsou úplně lidské. A právě proto v nich může být kus pravdy. Ne pravdivé jako definice v katechismu. Ne pravdivé jako odpověď u zkoušky…
V jednom starém domě na kraji města bydlela malá Anička se svým dědečkem. Dům měl těžké dřevěné dveře, které vrzaly tak hlasitě, že sousedé poznali, kdy někdo odchází, kdy přichází…
V jednom městě žil muž, kterému lidé říkali pan Razítko. Ne proto, že by pracoval na úřadě, ale protože na všechno chtěl důkaz. Když mu někdo řekl, že bude pršet,…
Na kraji malého města stál starý kostelík, který si lidé pamatovali spíš podle vrzajících dveří než podle dlouhých kázání. Každou středu kolem něj procházela paní Anežka s taškou plnou rohlíků…
Byl únor a svět vypadal, jako by si dal pauzu. Ne sněhovou, ne slavnostní, ale tu zvláštní, kdy se nic neděje navenek, zato uvnitř se všechno tiše chystá. Stromy stály…
Byla zima, jakou si člověk pamatuje ještě dlouho. Mráz štípal do tváří, sníh křupal pod nohama a vzduch byl tak ostrý, že se zdálo, jako by se dal krájet nožem.…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.