„Kdo hledá, najde, kdo tluče, tomu bude otevřeno. A ten, kdo tu zabloudil... je tady správně.“
„Drahý Bože,
přicházím k Tobě s otevřeným srdcem a mírně nervózním úsměvem. Vím, že jsi stvořil tento svět plný krásy a občas také chaosu — a já se snažím najít svou cestu skrze obojí.
Dnes, když se chystám prozkoumat slova, která mě obklopují, prosím Tě, abys mi dal moudrost a humor, abych mohl brát věci s nadhledem. Pomoz mi vidět, že i v těžkých chvílích můžeš přinést světlo a že moje potíže nejsou nic jiného než příležitosti k vtipům, které budu vyprávět v nebi.
Děkuji Ti za tuto chvíli zamyšlení. Doufám, že mi dáš sílu i k tomu, abych se smál sám sobě, když ztratím klíče od auta… nebo když je najdu na místě, kde jsem je nikdy nenechal.
Amen.“
„Kdo hledá, najde… i když to může trvat!“ (Mt 7,7)
Vítejte na blogu,
kde se víra prolíná s každodenním životem a kde i ta nejvážnější témata mohou být odlehčena kapkou humoru a radosti. Pokud jste sem zavítali s očekáváním vážných teologických rozborů, možná vás trochu překvapím – rád bych vám totiž ukázal, že víra může být plná života, zvědavosti a úsměvu.
Možná máte otázky, na které hledáte odpovědi už dlouho, nebo jen hledáte nový pohled na věci, které dosud nedávaly smysl. Právě o to zde jde – o hledání. Někdy dlouhé, někdy klikaté, ale především o cestu, která nemusí být kamenitá a plná břemen. Bůh nás totiž obdařil radostí a schopností smát se. Jak říká jedno moudro – možná si Bůh v nás občas libuje v tom, že jsme schopni se smát i sami sobě.
V životě to někdy vypadá, že odpovědi jsou dobře schované a náš kompas míří přesně opačným směrem. Ale co když jen potřebujeme popostrčit a podívat se na věci jinýma očima? Možná vám při procházení tímto blogem pomohu vidět Boha i tam, kde byste ho dříve nehledali – ve zdánlivě obyčejných věcech a situacích. A i když se cesta může zdát nejistá, není to právě ta nejistota, která nám umožňuje víru prožít naplno?
Tak se pohodlně usaďte, uvařte si kávu nebo čaj a pojďme společně hledat Boží stopy v každodenním životě. Možná zde najdete odpovědi na některé své otázky, možná najdete chuť položit si otázky nové. Jedno je jisté – víra nemusí být jen tíha na bedrech, ale také lehkost, která nám dává sílu jít dál. Pojďme se tedy společně vydat na cestu, kde objevíme radost, smích a třeba i trochu naděje.
Bůh ví, co dělá – a já věřím, že to poznáme i my!
„Kdo projde temnotou s důvěrou, dojde k světlu, které nehasne.“
Postní doba je jako tichá cesta v ranní mlze. Někdy jsme klopýtali, jindy běželi, občas jen stáli a čekali, jestli se mlha rozestoupí. Ale každý krok měl smysl. I ty, které bolely.
Byla to doba očišťování, ztišení, znovuobjevování toho, co je podstatné. Doba, kdy jsme si znovu mohli uvědomit, že nejsme zachráněni vlastní silou, ale Láskou, která se dává až do krajnosti – až na kříž.
A právě proto nyní může přijít radost. Ne ta hlasitá a povrchní, ale tichá, pevná, hluboká. Protože v srdci této radosti stojí prázdný hrob. Znamení, že smrt nemá poslední slovo. Znamení, že Bůh opravdu drží slovo.
A tak děkuji…
Děkuji, že jsme šli tuto cestu spolu
Na konci této postní cesty, která nyní vyústila ve světlo Vzkříšení, bych chtěl z celého srdce poděkovat.
Nejprve Šimonovi – za to, že mě oslovil, povzbudil a podporoval. Bez něj by to celé možná ani nezačalo. Díky, Šimone, že jsi byl tím prvním hlasem, který zašeptal: „Zkus to…“
Děkuji také všem vám, kteří jste se ke mně na této duchovní cestě přidali. Těm, kdo četli, sdíleli, přemýšleli, modlili se. Těm, kterých se rozjímání dotklo – ať už v tichu duše, nebo v hloubce srdce. Každá zpráva, každá reakce, každé slovo bylo pro mě znamením, že to má smysl.
Omlouvám se za dny, kdy rozjímání nepřišlo hned ráno. Ne vždy jsem stihl Pána poprosit o Ducha Svatého dřív, než mě přemohl vlastní chaos. Ale věřím, že i v tom byl On – Bůh, který nečeká dokonalost, ale otevřenost.
Zvláštní díky patří Panně Marii z Medjugorje. Děkuji Ti, Matko, že mi dáváš vnímavé a otevřené srdce. Že mě vedeš k Synu jemně, ale vytrvale.
A nyní – když slavíme Velikonoce – přeji nám všem, ať opravdu zažijeme vzkříšení. Nejen v liturgii, ale i ve vlastním životě. Ať v nás znovu ožije víra, naděje a láska. Ať se z prázdného hrobu vynoří radost, která nezávisí na okolnostech. Ať v našich srdcích zazní tiché, ale mocné: Žiješ… a já taky!
Aleluja!
„Hledej pokoj a usiluj o něj!“ (Žl 34,15)
Každý týden něco nového. Týdeník přináší pravidelnou dávku inspirace, která vás provede radostmi i výzvami života. Někdy je třeba zastavit se a nechat se povzbudit. Objevte pohled na víru, který vám dodá sílu i klid. Přijměte pozvání na týdenní zastavení.
„Všecko zkuste, dobrého se držte.“ (1 Tes 5,21)
Někdy se život zamotá a my hledáme odpovědi. Myšlenkovník je prostor pro úvahy, které vás nakopnou, pobaví nebo prostě jen rozproudí myšlenky. Není to přednáška, ale sdílení lidské zkušenosti. Víra jako cesta, která někdy vede klikatě. Přijďte se zamyslet.
„Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8,32)
Katolík je místo, kde se potkává víra s každodenním životem. Odpovědi na otázky, které si možná kladete, i zajímavosti, které vás mohou překvapit. Historie, teologie, ale i praktické rady. Víra jako živý proud, který prochází časem i naším životem. Čtěte a objevujte.
„Vždyť radost v Pánu je vaše síla.“ (Neh 8,10)
Víra může být i veselá! Vtipník ukazuje, že radost je součástí života stejně jako otázky a hledání odpovědí. Smysl pro humor nám pomáhá přežít i těžší dny. Proč se na víru nepodívat s nadhledem? Přijďte se zasmát a najít radost i v obyčejných věcech.
