Když advent zpomalí dřív než my
Blížila se čtvrtá neděle adventní. Ta zvláštní hranice mezi čekáním a výdechem, kdy už by člověk měl zpomalit, ale svět se místo toho rozbíhá jako splašený pes utržený z vodítka.…
Humor, víra a zdravá sebeironie. Příběhy a odlehčené texty, které chtějí pobavit, ale občas při tom také něco nenápadně říct.
Blížila se čtvrtá neděle adventní. Ta zvláštní hranice mezi čekáním a výdechem, kdy už by člověk měl zpomalit, ale svět se místo toho rozbíhá jako splašený pes utržený z vodítka.…
V kostele bylo chladno. Takové to poctivé prosincové chladno, které se netváří, že neexistuje, a neleze jen do rukou, ale rovnou do myšlenek. Lidé seděli v lavicích zabalení do kabátů…
Podzim se snášel na město tiše, jako by nechtěl nikoho rušit. Parkem se válela mlha, lavičky byly vlhké a listí se lepilo na boty. Na jedné z laviček seděla paní…
Adam měl dědu, který nosil staré kapesní hodinky. Byly poškrábané, místy odřené, ale děda je denně natahoval a s úsměvem říkával: „Nejsou sice přesné, ale věrné.“ Adam se tomu smál.…
Na lavičce v parku seděl starý muž. Dlaně měl sepjaté, jako by v nich něco držel, i když už tam dávno nic nebylo. Listí se snášelo pomalu, v tichu, které…
„Proč Bůh dopustil zlo?“ zeptal se jednou malý Matěj svého dědečka. Byli spolu na zahradě a ryli záhony. Dědeček se opřel o rýč, chvíli se díval do země a pak…
Marek se vrátil ze školy s výrazem, který prozrazoval, že dnešní den se rozhodně nepovedl. „Mami,“ povzdechl si, „učitelka mě vyvolala zrovna z toho, co jsem si nestihl přečíst, svačina…
Bylo pondělí ráno, takové to, kdy by se i kohout raději schoval pod peřinu. Pršelo vytrvale, drobně, ale bez slitování. Před školou postávaly děti s rodiči, kapky bubnovaly do kapucí…
Paní Marie chodila každý den tou stejnou cestou do práce. Před obchodem vždycky seděl bezdomovec. Nikdy moc nevyžadoval, jen tiše držel v ruce papírový kelímek. Jednoho rána, když měla v…
Lukášek se vždycky bál tmy. Doma mu maminka nechávala v pokoji malou lampičku, která ho uklidňovala, protože věděl, že světlo je pořád s ním. Jednou přespával u babičky na venkově.…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.