Boty na kolo
Ondra dostal od táty k narozeninám nové boty. Ne ledajaké, ale sportovní, pevné a „rychlé“, jak sám říkal. Když si je obul, byl přesvědčený, že s nimi vyhraje i Tour…
Humor, víra a zdravá sebeironie. Příběhy a odlehčené texty, které chtějí pobavit, ale občas při tom také něco nenápadně říct.
Ondra dostal od táty k narozeninám nové boty. Ne ledajaké, ale sportovní, pevné a „rychlé“, jak sám říkal. Když si je obul, byl přesvědčený, že s nimi vyhraje i Tour…
Bylo poslední srpnové odpoledne. Slunce se ještě snažilo připomenout, že prázdniny nekončí lusknutím prstů, a na náměstí se táhla fronta u stánku se zmrzlinou. Děti se nemohly rozhodnout: čokoláda, jahoda,…
„Penál může být velký jak kufr, ale když v něm chybí tužka, jsi namydlený. Přesně jako v životě, když máš všechno – kromě toho, co se doopravdy počítá.“ Byl konec…
Paní Jolana měla za domem zahrádku. Nebyla to žádná Versailles, spíš pár záhonů, tři keře rybízu a v létě jahody, na které byla pyšná tak, jako je babička pyšná, když…
Slunce se sklánělo k obzoru a hladina Galilejského jezera se leskla, jako by ji někdo posypal stříbrným prachem. Teplo dne se mísilo s jemným večerním vánkem, který voněl solí, rybami…
Nedělní mše. V kostele tak akorát – ani plno, ani prázdno, prostě jak to bývá, když nesněží, neprší, není vedro a v Kauflandu není čerstvá várka škvarků. Do lavice dosedá…
V kostele bylo dusno. Letní varhany hrály unaveně, lavice pálily jako plech na slunci a pan farář zkrátil kázání tak výrazně, že si toho všimly i babičky z předních řad.…
Byl jednou jeden muž. Říkejme mu třeba Bohumil. Pracoval jako vedoucí skladu v jedné menší firmě, kde se pět minut před dvanáctou ještě plánovala vánoční akce a kde slovo „odpočinek“…
Na konci června visela v kuchyni mezi dvěma skřínkami šňůra na prádlo. Normálně se tam sušily utěrky a ponožky, ale ten den na ní visely čtyři papíry. Všechno to byly…
Ve farnosti to vřelo. Už od čtvrtečního rána se ladily detaily, skládaly koberečky, připravovaly květinové oblouky, leštily svícny a oltář se leskl víc než výloha zlatnictví. Slavnost Božího Těla přece…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.