Pán s mečíkem
V kostele bylo dusno. Letní varhany hrály unaveně, lavice pálily jako plech na slunci a pan farář zkrátil kázání tak výrazně, že si toho všimly i babičky z předních řad.…
V kostele bylo dusno. Letní varhany hrály unaveně, lavice pálily jako plech na slunci a pan farář zkrátil kázání tak výrazně, že si toho všimly i babičky z předních řad.…
„A proč vlastně nemůžou mít ti vaši faráři manželky? To by si vyřešili půlku problémů, ne?“ Tahle otázka padá často. Občas s náznakem soucitu, jindy s lehkým sarkasmem. A někdy…
Pravda není v tom, co po tobě chtějí ostatní, ale v tom, co ti šeptá svědomí, když všechno ztichne. A pokud se podle něj zachováš, možná tě pár lidí opustí…
17. neděle v mezidobí Dostali jste ducha synovství, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 11,1-13)Jednoho dne se (Ježíš) na nějakém místě modlil. Když přestal,…
Neber se tak smrtelně vážně. Radost není únik od reality. Je to způsob, jak ji přežít, zvládnout a možná se jí i občas vysmát – bez toho, abys ztratil duši.…
16. neděle v mezidobí Blahoslavení, kteří slovo Páně uchovávají v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí užitek. Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 10,38–42)Ježíš přišel do jedné vesnice,…
Byl jednou jeden muž. Říkejme mu třeba Bohumil. Pracoval jako vedoucí skladu v jedné menší firmě, kde se pět minut před dvanáctou ještě plánovala vánoční akce a kde slovo „odpočinek“…
Někdy to vypadá jako paradox. Kněz mluví o chudobě, pokorně pozvedá ruce k nebi… a přitom za ním září zlacený oltář, kolem sochy v hedvábí a v rukou drží kalich,…
Někdy se den nehroutí dramaticky. Žádná facka osudu, jen drobné šťouchance. Rozmačkaný banán v aktovce. Nepovedená věta v nesprávný čas. Pohled do zrcadla, který tě přiměje přemýšlet, jestli bys neměl…
15. neděle v mezidobí Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 10,25–37)Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.