„Mami, můžu si vzít bonbon?“Chlapeček stojí na špičkách u kuchyňské linky. V očích má očekávání i trochu obavy. A matka se usměje: „Jak se říká?“„Prosím.“Slovo, které jsme se učili jako…

Dneska je snadné být v kontaktu. Stačí pár kliknutí, smajlík, srdíčko, rychlá zpráva. A stejně jsme někdy osamělejší než kdy dřív. Něco v nás touží po něčem víc. Po skutečném…

Někdy sedím v místnosti plné lidí a přikyvuji, i když v hlavě zní jen: "Vůbec netuším, o čem mluvíte." A přesto mlčím. Nezeptám se. Přitom otázka by byla tím nejjednodušším,…

Občas sedím, koukám z okna a v hlavě mi probleskne jméno. Člověk, kterého jsem dlouho neviděl. Kamarád, se kterým jsme se smáli, ale teď se naše cesty na chvíli rozutekly.…

Ticho někdy dusí víc než slova. Ne to ticho, které léčí – ale to, které tlačí. Nabité neřeknutým. Znáš ten pocit. Něco tě štve, vadí, drhne – ale mlčíš. Ne…

Někdy se zastavím a jen tak se dívám. Na západ slunce, na rozkvetlý strom, na úsměv někoho kolem. A v tu chvíli mě napadne: "Je to fakt krásné." A pak?…

Představte si, že bych vám nabídl jeden milion korun. Stačí jen říct „ano“ a milion je váš. Jak byste se cítili? Možná byste byli nadšení, šťastní, plní euforie. Hlavou by…

Na tenhle příběh jsem narazil úplnou náhodou při scrollování Facebookem. Většinu obsahu tam člověk jen tak přelétne, ale tohle mě zastavilo. Ne kvůli šoku, ale kvůli tichému „aha“. Takovému tomu…

Seděl jsem jednoho podzimního rána v parku a sledoval, jak listí lehce padá k zemi. Každý list, než dopadl, ještě naposledy vířil ve vzduchu, jako by si chtěl vychutnat poslední…

Prší. Lidé na zastávce stojí zachumlaní do kabátů, oči upřené do země, tváře zachmuřené. Déšť bubnuje na asfalt, stéká po oknech autobusů, barví svět do šedých tónů. Mezi nimi stojí…