Název Bůhvíproč vznikl jako slovní hříčka, která vychází přímo z češtiny. Slovo „bůhvíproč“ běžně používáme ve chvíli, kdy nevíme, proč se něco stalo, proč se někdo zachoval právě tak nebo proč se život vydal směrem, který jsme vůbec nečekali. Je v něm trochu bezradnosti, trochu nadhledu a také přiznání, že ne všechno dokážeme vysvětlit hned, přesně a bez zbytku.

Současně se ale dá stejné slovo přečíst i úplně jinak: Bůh ví proč. Právě tahle dvojznačnost mě na názvu baví nejvíc, protože v sobě nese něco velmi obyčejného a zároveň něco hlubšího. Nechci tím říkat, že stačí nad každou záhadou pokrčit rameny a prohlásit, že Bůh určitě zná odpověď. Spíš mi ten název připomíná, že i tam, kde člověk tápe, nerozumí nebo si není jistý, může zůstat prostor pro důvěru, další otázku a pokračování cesty.

Bůhvíproč je proto trochu otázka, trochu odpověď a trochu úsměv nad naší lidskou potřebou mít všechno vysvětlené. Přesně takový má být i celý projekt: otevřený, zvídavý, někdy vážný, jindy ironický, ale bez potřeby předstírat, že na všechno existuje rychlá a úhledná odpověď. Některé věci zkrátka opravdu jsou bůhvíproč, a možná právě tehdy stojí za to zkusit se podívat ještě jednou a přečíst si to jako Bůh ví proč.

Možná jste si také všimli, že velká část názvů na webu končí na „-ík“: Domovník, Navigačník, Zápisník, Myšlenkovník, Vtipník, Osobník nebo právě Projektovník. Postupně z toho vznikl vlastní jazyk Bůhvíproč, který jednotlivé části webu spojuje a dává jim společnou tvář. A někde na úplném začátku v tom bylo také prosté, trochu slezské a docela výstižné vysvětlení: bo su katolík. Některé nápady zkrátka fungují nejlépe právě tehdy, když se neberou příliš smrtelně vážně.