Ve farnosti to vřelo. Už od čtvrtečního rána se ladily detaily, skládaly koberečky, připravovaly květinové oblouky, leštily svícny a oltář se leskl víc než výloha zlatnictví. Slavnost Božího Těla přece musí být důstojná! Nad hlavami visel baldachýn jako nebesa a kadidelnice už byla připravená tak, že by provoněla i autobusové nádraží v Ostravě. Pan farář přecházel od jednoho ke druhému, kontroloval, uklidňoval, rovnal a občas i trochu krčil čelo.
A právě v tom shonu a pohybu, mezi kytičkami a slavnostními zpěvy, se co chvíli objevil malý Mareček – pětiletý kluk s věčně ohnutým sandálem, třemi lízátky v kapse a výrazem, který dokázal rozpustit i zmrzlé ministranty.
„Pane faráři…,“ zatahal ho za plášť.
„Teď ne, Marečku, právě zkoušíme, jestli baldachýn unese vítr.“
Za chvíli znovu: „Pane faráři, něco chybí.“
„Ale Marečku, všechno je přece připravené. Máme květiny, máme hudbu, máme kříž, dokonce i družičky, které házejí okvětní lístky podle rytmu. Všechno je, jak má být.“
Mareček se zamračil. Za chvíli přišel potřetí. A počtvrté. A napopáté už pan farář, byť muž trpělivý, pozvedl obočí až k tonzuře a řekl:
„Tak dobře, Marečku… co teda chybí?“
A Mareček, ten malý pětiletý kluk s velkým srdcem, se jen zamyslel, prstem ukázal ke svatostánku a potichu řekl:
„Chybí to malé bílé.“
A v tu chvíli se všechno na okamžik zastavilo. I vítr. I varhanice, která se zrovna hádala s kostelníkem o tóninu. Pan farář se podíval na monstranci. Pak na oltář. A pak sám na sebe.
A pochopil.
Někdy máme všechno. Dokonalé přípravy, krásné výzdoby, ladící zpěvy, slavnostní tváře. A přitom nám může chybět to nejdůležitější. To nenápadné. Tiché. Křehké. Bílé. Malé.
To, co nemá křídla, ale unese celý svět.
To, co nevidíš očima, ale zasytí duši.
To, co máme mít – nejen v monstranci, ale v sobě.
Tak ať ti to „malé bílé“ nechybí. Ani dnes. Ani zítra. Ani když procesí odejde a baldachýn složíme zpět do skříně.
Až se tě někdo zeptá, co bylo na Božím Těle nejkrásnější – klidně řekni jako Mareček: „To malé bílé.“
S radostí, úsměvem a jedním obyčejně neobyčejným kouskem chleba,
