Sedíš ve vlaku života a kolem tebe to sviští, jak krajina za oknem. Kalorie, kauzy, kariéra. Lidi kolem řeší, co řekl prezident, co řekla sousedka, co říká obal na jogurt.…

Jsou věty, které zní jednoduše. Jako tahle: „Nestýkej se se špatnými lidmi.“ Řekneš si: no jasně. Kdo by taky chtěl trávit čas s někým, kdo mu škodí? Jenže čím déle…

Občas mám pocit, že říkám něco úplně jasného. Věc, kterou jsem si sám dlouho nosil v hlavě, převaloval ji, přemýšlel o ní ze všech stran a teď ji konečně vyslovím.…

Uděláš chybu. Víš to. Cítíš to. Ale místo toho, abys řekl „promiň“, začneš vysvětlovat. Omlouvat. Opravovat minulost. Možná i trochu manipulovat. Jenže čím víc se do toho zamotáváš, tím méně…

„No to je přece jasné!“Jasné… tobě. Ale ne tomu druhému. Ten jen kouká, přikyvuje, možná se tváří, že chápe. A možná ne. Jen se bojí přiznat, že mu to uniká.…

Někdy jen něco poznamenáš. Myslíš to dobře. Ale ten druhý slyší něco úplně jiného. Věta se zlomí ve vzduchu, tón se vyostří, a najednou už nemluvíte – bojujete. O pravdu.…

„Mami, můžu si vzít bonbon?“Chlapeček stojí na špičkách u kuchyňské linky. V očích má očekávání i trochu obavy. A matka se usměje: „Jak se říká?“„Prosím.“Slovo, které jsme se učili jako…

Dneska je snadné být v kontaktu. Stačí pár kliknutí, smajlík, srdíčko, rychlá zpráva. A stejně jsme někdy osamělejší než kdy dřív. Něco v nás touží po něčem víc. Po skutečném…

Někdy sedím v místnosti plné lidí a přikyvuji, i když v hlavě zní jen: "Vůbec netuším, o čem mluvíte." A přesto mlčím. Nezeptám se. Přitom otázka by byla tím nejjednodušším,…

Občas sedím, koukám z okna a v hlavě mi probleskne jméno. Člověk, kterého jsem dlouho neviděl. Kamarád, se kterým jsme se smáli, ale teď se naše cesty na chvíli rozutekly.…