Neumírejte se svými blízkými
Na lavičce v parku seděl starý muž. Dlaně měl sepjaté, jako by v nich něco držel, i když už tam dávno nic nebylo. Listí se snášelo pomalu, v tichu, které…
Na lavičce v parku seděl starý muž. Dlaně měl sepjaté, jako by v nich něco držel, i když už tam dávno nic nebylo. Listí se snášelo pomalu, v tichu, které…
„Kdo si představuje Ducha Svatého jako mlhu z kadidelnice, ten se nikdy nenadechl Boha. Duch není kouř, který se vznáší nad oltářem, ale dech, který dává člověku smysl.“ Duch Svatý…
Zvládáš práci, rodinu i vztahy. Jsi výkonný, schopný, obdivovaný. Ale když večer všechno utichne, přijde zvláštní smutek. Co když za tím perfektním fungováním zůstává v srdci díra, kterou nikdo nevidí?…
30. neděle v mezidobí Evangelium podle Lukáše (18,9–14)Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby…
„Ježíš nebyl usměvavý pán, který každému poplácal po zádech a řekl, že všechno bude dobré. Kdyby byl, nikdy by ho neukřižovali. Láska bez pravdy se dobře poslouchá, ale nikoho nezachrání.“…
Největší bitvy nezuří na bojištích, ale v hlavách. Myšlenky jsou jako nezvaní hosté – vlezou, mluví bez optání a nechce se jim odejít. A právě tam, ve vnitřním tichu, se…
29. neděle v mezidobí "Bůh se zastane svých vyvolených, kteří k němu volají." Slova svatého evangelia podle Lukáše (18,1–8)Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a…
„Proč Bůh dopustil zlo?“ zeptal se jednou malý Matěj svého dědečka. Byli spolu na zahradě a ryli záhony. Dědeček se opřel o rýč, chvíli se díval do země a pak…
„Říkáme, že Bůh mlčí, ale často jsme to my, kdo dělá hluk. Bůh se neschovává, jen mluví jazykem, který jsme přestali slyšet.“ Člověk má zvláštní schopnost hledat Boha všude tam,…
Nenávist je zlá. Ale když je namířená proti sobě, je zákeřnější než jed. Lidé chodí mezi námi s úsměvem a zlomeným srdcem. Naučili se schovávat bolest, protože nevěří, že by…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.