Hlavní místo pro moje články, příběhy, úvahy a komentáře. Víra, život, společnost i humor pohromadě, protože ani skutečný život se do jedné rubriky nevejde.
Tento týden se na blogu neobjevily nové příspěvky. Nešlo o pauzu ani o krizi inspirace, ale o závěrečný finiš knihy, která mi vzala dny i noci. A právě proto vám…
Zpěv před evangeliem:Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází. Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 23,35-43):Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným…
33. neděle v mezidobí Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 21,5–19):Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho,…
Podzim se snášel na město tiše, jako by nechtěl nikoho rušit. Parkem se válela mlha, lavičky byly vlhké a listí se lepilo na boty. Na jedné z laviček seděla paní…
Kacíř není vždy ten, kdo pálí kostely. Někdy je to ten, kdo zapálí světlo. Dějiny církve ukazují, že ji občas nezachránili poslušní, ale ti, co se ptali, jestli ještě následuje…
Možná znáš ten pocit. Všechno kolem tebe funguje, lidé mluví, smějí se, žijí a ty se tváříš, že taky. Jenže uvnitř máš ticho. Takové, co neztiší ani hudba, ani modlitba,…
Svátek Posvěcení lateránské baziliky Slova svatého evangelia podle Jana (Jan 2,13–22):Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i…
Adam měl dědu, který nosil staré kapesní hodinky. Byly poškrábané, místy odřené, ale děda je denně natahoval a s úsměvem říkával: „Nejsou sice přesné, ale věrné.“ Adam se tomu smál.…
Kdyby byla církev muzeum, chodili by tam lidé v rukavičkách. Jenže Kristus ji postavil spíš jako nemocnici. A místo exponátů tam najdeš lidi, kteří se učí znovu dýchat. Představ si,…
Každý z nás ho někdy potkal. Tichého společníka, který sedí někde v koutě duše a špitá: „Nejsi dost.“ Nejsi dost dobrý, chytrý, milý, svatý, produktivní. Můžeš se snažit sebevíc, a…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.
