Katolík, jeho víra, liturgie, nauka, historie i každodenní život katolické církve srozumitelně a bez zbytečné mlhy. Pro věřící, hledající i ty, kteří se chtějí ptát.
Někdy jsme unavení nejen z práce, ale hlavně z toho, že musíme pořád nějak vypadat. Slavnost Těla a Krve Páně připomíná, že před Kristem nemusíme stát jako vitrína. Stačí přijít…
Nejsvětější Trojice může znít jako teologická rovnice pro lidi, kteří mají rádi složité věty a pevné nervy. Jenže za tímto tajemstvím se neskrývá hádanka, ale jednoduchá zpráva: Bůh není samota,…
Slovo kněz dnes často vyvolá představu funkcí, moci nebo církevního provozu. Jenže tento svátek míří jinam: ke Kristu v Getsemanech, kde se pravé kněžství ukazuje jako blízkost, služba a láska,…
Když někdo slyší, že v kostele je uložena kost světce, často znejistí. Jenže relikvie nejsou kult kostí ani zbožná archeologie. Jsou připomínkou, že láska, víra a lidské tělo nejsou pro…
Evangelium z minulé neděle ukazuje apoštola, který se nechtěl nechat opít cizím nadšením. A právě na Tomášovi je krásně vidět, že katolická víra není slepé přikývnutí, ale vztah k pravdě,…
Církev dnes často působí jako hotový systém s pravidly a provozem. O to snáz zapomínáme, že Ježíš ji skutečně chtěl a vědomě založil, ale ne jako projekt na papíře. Dal…
Kacíř není vždy ten, kdo pálí kostely. Někdy je to ten, kdo zapálí světlo. Dějiny církve ukazují, že ji občas nezachránili poslušní, ale ti, co se ptali, jestli ještě následuje…
Kdyby byla církev muzeum, chodili by tam lidé v rukavičkách. Jenže Kristus ji postavil spíš jako nemocnici. A místo exponátů tam najdeš lidi, kteří se učí znovu dýchat. Představ si,…
„Kdo si představuje Ducha Svatého jako mlhu z kadidelnice, ten se nikdy nenadechl Boha. Duch není kouř, který se vznáší nad oltářem, ale dech, který dává člověku smysl.“ Duch Svatý…
„Ježíš nebyl usměvavý pán, který každému poplácal po zádech a řekl, že všechno bude dobré. Kdyby byl, nikdy by ho neukřižovali. Láska bez pravdy se dobře poslouchá, ale nikoho nezachrání.“…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.
