Kopřiva, kobliha a lavice života
Některé dny jsou úplně normální. A pak tě sejme kopřiva.Ne metaforicky. Doslova. U cesty. Do lýtka. Přesně tam, kde už není ponožka a ještě není připravenost. Kopřiva nemá slitování. Nezajímá…
Některé dny jsou úplně normální. A pak tě sejme kopřiva.Ne metaforicky. Doslova. U cesty. Do lýtka. Přesně tam, kde už není ponožka a ještě není připravenost. Kopřiva nemá slitování. Nezajímá…
Dneškem začíná svatodušní novéna. Devět dní, sedm darů a jeden Duch, který čeká, jestli mu konečně otevřeš. Není to další duchovní výzva typu „makej, jinak se nestane nic“. Je to…
Dnes slavíme Slavnost Nanebevstoupení Páně. Jednu z těch velkých, tichých slavností, které se netváří jako show, ale přitom v sobě nesou všechno: drama, naději, ticho i důvěru. V kalendáři možná…
Tento článek navazuje na předchozí úvahy o tom, co znamená věřit, proč vůbec věříme a jak víra proměňuje náš pohled na svět. Tentokrát se ponoříme hlouběji: víra není jen souhlas…
„No to je přece jasné!“Jasné… tobě. Ale ne tomu druhému. Ten jen kouká, přikyvuje, možná se tváří, že chápe. A možná ne. Jen se bojí přiznat, že mu to uniká.…
6. neděle velikonoční Duch Svatý připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Slova svatého evangelia podle Jana (Jan 14,23-29) Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé…
Sedával v koutě. Ne v kapli, ale v posilovně. Měl na sobě mikinu, šedé tepláky, běžné tenisky. Byl to ten typ člověka, kterého v davu přehlédneš – ne proto, že…
(A proč to neznamená, že přestaneš používat mozek) Víra není čarovné brýle, které si nasadíš a najednou je všechno růžové. Není to ani únikový východ pro ty, kteří to „nezvládli…
Někdy jen něco poznamenáš. Myslíš to dobře. Ale ten druhý slyší něco úplně jiného. Věta se zlomí ve vzduchu, tón se vyostří, a najednou už nemluvíte – bojujete. O pravdu.…
“Láska se nepozná podle toho, co si necháš. Ale podle toho, co dáš, i když to bolí.” Matěj měl v kapse sáček bonbonů. Byly to ty jeho nejoblíbenější – kulaté,…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.