Otázky o víře, církvi a životě, které si lidé skutečně kladou. Bez zbytečného obcházení a pokud možno také bez zbožných frází.
Otázka týdne Tohle je otázka, kterou by člověk nejraději položil Bohu rovnou mezi dveřmi, pokud by tedy věděl, na které dveře zaklepat. Proč to celé dělá tak složitě? Proč nechává…
Otázka týdne Jsou chvíle, kdy člověk neprosí o zázrak, ale jen o to, aby už konečně něco povolilo. Aby se otevřely dveře, přišla odpověď, bolest ustoupila, vztah se pohnul, nemoc…
Otázka týdne Jsou chvíle, kdy člověk sleduje bolest, nespravedlnost nebo obyčejnou lidskou krutost a v duchu si říká, proč už s tím Bůh něco neudělá. Proč nezastaví válku dřív, než…
Otázka týdne Jsou chvíle, kdy člověk nemá problém věřit, že Bůh existuje, ale má problém unést jeho ticho. Modlí se, prosí, někdy už ani ne slovy, spíš jen bolestí, a…
Otázka týdne Tohle není otázka z katechismu pro děti, ale otázka z večera, kdy člověk zavře notebook, zhasne světlo a najednou mu dojde, že svět není úplně v pořádku, a…
Na první pohled to vypadá jako zvláštní zvyk. Člověk se obrací k Bohu a říká mu věci, které přece Bůh dávno ví. Ví, co nás trápí, ví, co potřebujeme, ví…
EVANGELNÍK
„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21)
Peníze mají jednu výhodu. Dají se spočítat. Víme, kolik stojí chleba, kolik musíme zaplatit a kolik nám mají vrátit. S lidskou poctivostí je to složitější. Když se někdo zachová správně, můžeme jeho skutek ocenit, ale skutečnou hodnotu často poznáme až mnohem později. Třeba když si na něj vzpomeneme ve chvíli, kdy sami stojíme před podobným rozhodnutím.
Ježíš dnes mluví o tom, co patří císaři a co Bohu. Mince se dá předat z ruky do ruky, ale s dobrem je to ještě zajímavější. Když se k nám někdo zachová laskavě, můžeme jeho laskavost předat dál, aniž by nám z ní cokoli ubylo. Někdy tak člověk vykoná mnohem více dobra, než sám tuší. A nemusí přitom pronést jediné zbožné slovo.
Možná tento týden někomu pomůžeme, zastaneme se ho nebo mu prostě věnujeme trochu svého času. Třeba nám ani nepoděkuje. Ale možná si na nás jednou vzpomene a zachová se podobně k někomu dalšímu. A ten zase k dalšímu. Obyčejná lidská dobrota má totiž zvláštní vlastnost. Čím více ji rozdáváme, tím více jí může být na světě.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co mohu v příštích dnech udělat pro druhého, aby si z našeho setkání odnesl něco dobrého, co jednou předá dál?
Dobrý Bože,
který jsi nás stvořil k obrazu svému a přikázal jsi nám hledat to, co je dobré a krásné, pomoz nám na přímluvu svatého Carla Acutise, apoštola internetu, abychom při používání počítače a chytrého telefonu navštěvovali jen místa, která se Ti líbí, a využívali internet jako prostor k hlásání evangelia.
Amen.
