„Anebo závidíš, že jsem dobrý?“ (Mt 20,15)

Někdy nás netrápí, že máme málo, ale že někdo jiný dostal stejně nebo dokonce víc. Dokud se díváme jen na svůj život, býváme docela spokojení, jenže stačí se rozhlédnout kolem sebe a naše radost se začne nenápadně měnit v porovnávání. Ježíšova otázka je proto nepříjemně přesná: dokážeme se radovat z dobra, které se nestalo nám?

Jenže o druhých většinou víme mnohem méně, než si myslíme. Vidíme jejich výsledek, ne celý příběh, který mu předcházel. V dnešním evangeliu první dělníci viděli jedinou hodinu práce, ale neviděli celý den čekání těch posledních, nejistotu, zda je vůbec někdo najme, ani obavu, s čím se večer vrátí domů. My vidíme jednu hodinu. Bůh vidí celý den.

Možná by tedy tento týden stálo za to méně počítat, kdo dostal víc, kdo měl větší štěstí a komu se něco podařilo snadněji. Neznáme celý příběh druhého člověka a stejně tak on nezná ten náš. Někdy se pokoj nevrátí tím, že dostaneme víc, ale tím, že přestaneme měřit svůj život podle toho, co dostali druzí.

❤️ Zrnko pro tento týden:
Čí štěstí nebo úspěch mě v poslední době píchl u srdce a co všechno z jeho příběhu možná vůbec nevidím?