Jeden pracuje od rána, druhý přijde téměř před koncem a oba dostanou stejně. Ježíšovo podobenství provokuje náš smysl pro spravedlnost a pokládá nepříjemnou otázku: dokážeme snést Boží dobrotu i tehdy, když ji dostane někdo jiný?
Zpěv před evangeliem
Aleluja.
Otevři, Pane, naše srdce, abychom naslouchali slovům tvého Syna.
Evangelium (Mt 20,1-16a)
Závidíš, že jsem dobrý?
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu celý den nečinně stojíte?‘ Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.‘ Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici!‘ Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.‘ Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: `Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.‘ On však jednomu z nich odpověděl: `Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední prvními a první posledními.“
Když posloucháme dnešní evangelium, první reakce bývá jednoduchá: tohle přece není spravedlivé. Jeden dře od rána, druhý přijde skoro před zavíračkou a oba dostanou stejně. Kdyby se to stalo dnes v zaměstnání, do večera by vznikla skupina na WhatsAppu, druhý den stížnost a třetí den by někdo navrhl audit.
Jenže Ježíš není špatný účetní. Hospodář prvním dělníkům nic nevezme, vyplatí jim přesně to, co slíbil. Jejich problém začne až ve chvíli, kdy zjistí, co dostal člověk vedle nich. Najednou je jejich vlastní denár malý, přestože se vůbec nezměnil.
Tohle známe velmi dobře. Člověk je spokojený se svou prací, dokud nezjistí plat kolegy, se svým autem, dokud soused nepřijede v novém, a se svým životem, dokud nezačne příliš pozorně sledovat životy druhých. Někdy nás totiž netrápí vlastní nedostatek, ale cizí štěstí.
Ježíš se proto neptá: „Vadí ti, že jsem nespravedlivý?“ Ptá se mnohem nepříjemněji: „Vadí ti, že jsem dobrý?“
A tady už to začíná být osobní. Dokud Bůh odpouští nám, říkáme tomu milosrdenství. Když odpustí někomu, kdo ublížil nám, rychle si vzpomeneme na spravedlnost. Když dostaneme další šanci my, je to milost. Když ji dostane někdo, koho jsme už dávno odepsali, máme pocit, že Bůh je nějak podezřele benevolentní.
Někdy bychom mu skoro chtěli říct: „Pane Bože, odpusť mu, samozřejmě, jen bych prosil postupně a pod dohledem.“
Jenže hospodář se na tržiště vrací pořád, ráno, v poledne, odpoledne, dokonce skoro večer. Ti poslední mu neříkají: „Nechtělo se nám pracovat.“ Říkají: „Nikdo nás nenajal.“ To je věta, která bolí jinak, protože někdo je celý den přehlížený, a pak pro něj konečně někdo přijde.
A právě tady je evangelium krásné i nepohodlné zároveň. Ani když člověk přijde pozdě, Bůh mu nezavírá dveře, ne proto, že na životě nezáleží, ale protože pro něj člověk není ztracený jen proto, že už se stmívá.
Pokud nás rozčiluje, že někdo přišel k Bohu pozdě a dostal milost, měli bychom si položit ještě jednu otázku: nebyla naše dlouhá léta s Bohem náhodou také darem? Být na vinici od rána není trest, za který nám Bůh večer dluží příplatek.
Dnešní evangelium tedy není o mzdách. Je o srdci, které se může pokazit cizí radostí. A možná jednou v nebi potkáme někoho, u koho si pomyslíme: „Ty tady?“ Jenže ve stejné chvíli se možná někdo podívá na nás a napadne ho totéž.
Teprve tehdy nám snad dojde, že jsme tam nikdo nepřišli proto, že bychom si to lépe odpracovali, ale proto, že hospodář vyšel hledat každého z nás. Bůh vás miluje.
