„Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek.“ (Mt 13,23)
Ježíšovo podobenství o rozsévači má jednu zvláštní vlastnost. Rozsévač nešetří semenem. Rozhazuje ho velkoryse, dokonce i tam, kde by zkušený zemědělec možná zavrtěl hlavou. Na cestu, mezi kamení, do trní i do dobré půdy. Bůh totiž není účetní, který by předem počítal, zda se mu investice do člověka vyplatí. Rozsévá a dává šanci.
Možná si někdy příliš rychle říkáme, že jsme dobrou půdou. Jenže každý z nás v sobě nosí trochu cesty, trochu kamení, trochu trní i kus úrodné země. Některé věci slyšíme a okamžitě je zapomeneme. Pro jiné se nadchneme, ale nadšení vydrží asi tak dlouho jako novoroční předsevzetí. A něco dobrého v nás začne růst, jenže to postupně zadusí starosti, spěch a tisíc důležitých věcí, které za týden nebudou důležité vůbec.
Dobrá půda není bezchybný člověk. Je to člověk, který dovolí Božímu slovu zapustit kořeny a dá mu čas. Nemusíme během jednoho týdne přinést stonásobnou úrodu. Někdy úplně stačí, když jedno dobré slovo nezadupeme, jeden dobrý úmysl nenecháme uschnout a jednu pravdu neutopíme v hluku každodennosti.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Co ve mně právě roste a co dobrého možná nechávám zbytečně udusit?
