„Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.“ (Mt 22,9)

Na svatbu obvykle zveme lidi, které máme rádi nebo s nimiž nás něco spojuje. V Ježíšově podobenství se však dveře otevírají také těm, se kterými původně nikdo nepočítal. Mezi hosty se ocitnou dobří i zlí, známí i neznámí. Král má zřejmě o seznamu pozvaných trochu jinou představu než my.

Také my si během týdne vytváříme pomyslné seznamy lidí, na které máme čas, a těch, kteří se do našeho programu už nevešli. Někdy za tím stojí spousta povinností, jindy stará křivda nebo obyčejná únava. A tak snadno přehlédneme člověka, který možná nepotřebuje velkou pomoc, ale jen vědět, že na něj někdo myslí.

Nemusíme hned pořádat hostinu. Občas stačí zvednout telefon, přisunout židli nebo se někoho zeptat, jak se mu skutečně daří, a také si vyslechnout odpověď. A pokud jsme sami těmi, na které druzí zapomínají, Ježíšovo podobenství připomíná, že Boží pozvání platí i pro nás. U jeho stolu nejsme přebyteční.

❤️ Zrnko pro tento týden:
Komu mohu v příštích dnech dát najevo, že s ním počítám, a dokážu také já uvěřit, že někdo počítá se mnou?