„Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat.“ (Jan 17,1–11a)
Ježíš se v evangeliu modlí za své učedníky. Neprosí, aby měli život bez starostí, bez únavy, bez těžkých lidí a bez dnů, kdy by člověk nejraději zalezl pod peřinu a vyhlásil světu příměří. Prosí za ně, protože ví, že zůstanou ve světě. A svět umí být krásný, ale také pořádně ostrý na hranách.
Právě tady začíná dospělá víra. Bůh nás nebalí do duchovní bublinkové fólie, aby se nám nic nestalo. Spíše nám připomíná, že nejsme sirotci. Že i uprostřed obyčejného týdne, práce, vztahů, zmatků a únavy patříme někomu, kdo nás nepouští ze srdce.
Možná se tento týden nestane nic mimořádného. Možná nás čekají jen běžné povinnosti, rozhovory, nevyřízené zprávy, nákupy, únava a pár drobných zkoušek trpělivosti. Jenže právě tam se pozná, zda víra zůstane nedělní dekorací, nebo se stane tichou silou pro všední den. Kristus nepřichází jen do kostela. Přichází i tam, kde člověk sotva drží krok.
❤️ Zrnko pro tento týden:
Nejsi sirotek uprostřed světa. Kristus tě nese před Otcem i tehdy, když ty sám sotva neseš svůj den.
