Matěj měl jeden obrovský problém – nikdy si nepamatoval text. A to bylo nepříjemné hlavně proto, že jeho babička ho přihlásila do farního divadelního spolku. Tentokrát připravovali velikonoční pásmo, které začínalo vjezdem Ježíše do Jeruzaléma na květnou neděli.
„Matěji,“ řekl pan režisér, „nebudeš hrát Piláta jako loni. Dáme ti něco jednoduššího.“
Matěj se rozzářil. „Anděla?“
„Ne…“ odpověděl režisér zamyšleně. „Spíš… oslíka.“
„Cože? Oslíka?“
„Ano, Ježíšův osel. Máš přesně ten výraz.“
Na zkouškách to nebylo lehké. Matěj zkoušel hýkat, vrtěl ušima a snažil se nevypadat jako osel. Není nic snadného vypadat jako důstojný osel – to je totiž herecká disciplína sama o sobě. Při třetím pokusu o přirozené hýknutí to vzdala i kostelní kočka a s výrazem absolutního znechucení odešla z budovy.
Ale když přišel na scénu, celý kostel se smál.
„To je jak živý!“ pochválil ho pan farář. Matěj se styděl.
„Proč zrovna já?“ ptal se.
„Protože někdo musí nést tu tíhu,“ usmál se režisér. „Bez oslíka by to Ježíš do Jeruzaléma nedotáhl. A ty jsi… no, prostě autentický.“
V den představení se Matěj rozhodl, že to vezme zodpovědně. Jakmile přišel na scénu, dal do toho všechno: hýkání, skákání, dokonce udělal parádní kotrmelec (oslíka parkuristu). Publikum se smálo, někdo začal skandovat „Osel na Hrad!“. Ale pak, když se Ježíš přiblížil, všechno utichlo. Matěj pocítil zvláštní dojetí. Najednou si uvědomil, že i když hraje „jen“ osla, je to důležitá role. Vždyť právě osel nesl Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali jako krále. A v tu chvíli mu to připadalo… krásné.
Být tím, kdo pomáhá nést Boha.
Když tě život obsadí do role osla
Někdy se cítíme jako ten osel. Jako někdo, kdo „jen“ nese. „Jen“ pomáhá. „Jen“ dělá obyčejné věci. A někdy máme pocit, že naše role je tak trochu k smíchu – hlavně když se nám směje celé osazenstvo, a to nejen kostela.
Ale bez osla by Ježíš nikdy nevjel do Jeruzaléma. A bez nás by spousta dobrých věcí nikdy nevznikla.
Takže až se příště budeš cítit jako ten, kdo „jen“ tahá těžký náklad, vzpomeň si: možná právě ty neseš něco opravdu vzácného. A i když si občas připadáš jako osel, který se předvádí kotrmelcem před celým kostelem (a možná i širým okolím), někdy je právě tohle ten okamžik, kdy přinášíš radost a světlo.
A tak, když přijde čas, hýkej s radostí – protože i osel může nést Boha! A věz, že někdy se hlavní role objeví v životě zcela nečekaně. A klidně i s ušima.
+jZ
