Když se řekne „pochybnost“, leckomu se vybaví něco špatného. Jako kdyby víra byla pevná skála, na níž nesmí být ani vlasová trhlina. Jenže možná právě díky těm trhlinám může víra…

Pořádek je fajn. Ale jestli si myslíš, že vyleštěná deska stolu vyřeší tvoje vnitřní zmatky, je to asi stejné, jako kdybys na rozbitý mobil nalepil samolepku „nový“. Funguje to… dokud…

Tvrdá věta, že? Když ji však vezmeš vážně, stane se z ní jedna z největších úlev, jaké si můžeš v životě dopřát. Přestaneš počítat dluhy, které ti svět má splatit,…

Pravda není v tom, co po tobě chtějí ostatní, ale v tom, co ti šeptá svědomí, když všechno ztichne. A pokud se podle něj zachováš, možná tě pár lidí opustí…

Neber se tak smrtelně vážně. Radost není únik od reality. Je to způsob, jak ji přežít, zvládnout a možná se jí i občas vysmát – bez toho, abys ztratil duši.…

Někdy se den nehroutí dramaticky. Žádná facka osudu, jen drobné šťouchance. Rozmačkaný banán v aktovce. Nepovedená věta v nesprávný čas. Pohled do zrcadla, který tě přiměje přemýšlet, jestli bys neměl…

Možná máš občas chuť zařvat na celý vesmír: „Haló! Všimne si mě už někdo?!“ A on nic. Ticho. Žádný ohňostroj. Žádná poštolka se vzkazem. A v tom tichu ti to…

Sedíš v tramvaji a koukáš z okna. Lidi venku někam spěchají, blikají reklamy, tramvaj cinká, někdo vedle tebe telefonuje o tom, že „to prostě fakt nedá“. A tobě začíná hlava…

Sedíš ve vlaku života a kolem tebe to sviští, jak krajina za oknem. Kalorie, kauzy, kariéra. Lidi kolem řeší, co řekl prezident, co řekla sousedka, co říká obal na jogurt.…

Jsou věty, které zní jednoduše. Jako tahle: „Nestýkej se se špatnými lidmi.“ Řekneš si: no jasně. Kdo by taky chtěl trávit čas s někým, kdo mu škodí? Jenže čím déle…