Blížíme se ke konci dalšího roku. Někteří z nás ho možná prožili jako horskou dráhu plnou vzestupů a pádů, jiní jako klidné plavení po řece času. Ať už to bylo jakkoli, rok 2024 nám pomalu mává na rozloučenou. Jak se cítíte? Stihli jste si už položit tu jednoduchou, ale tak těžkou otázku: „Co pro mě tento rok znamenal?“
Zastavení v běhu času
Žijeme v době, kdy se všechno zdá uspěchané. Už od října nás obklopují reklamy na Vánoce, v lednu zase přijdou předsevzetí a nabídky, jak „začít znovu a lépe“. Ale co kdybychom na chvíli zpomalili? Co kdybychom přestali počítat splněné cíle a začali hledat skutečný smysl toho, co se stalo?
Možná jste letos zažili něco, co vás rozesmálo až k slzám. Nebo naopak něco, co vás tak hluboce zasáhlo, že jste si mysleli, že už to nikdy nepřebolí. A možná jste si při tom všem ani nestihli uvědomit, jak důležité okamžiky to byly. Jsou to právě tyhle chvíle – krásné i bolestné – které tvoří náš životní příběh.
Co si neseme dál?
Každý z nás si na konci roku balí svůj pomyslný batoh. Něco z toho, co do něj dáváme, je krásné a cenné: radost, smích, vděčnost. Ale jsou tam i věci, které nás tíží: výčitky, neodpuštění, strach. Možná je právě teď ten správný okamžik říct: „Děkuji za všechno, co mě tento rok naučil, i za to těžké, co mě posunulo dál. Ale teď je čas pustit to, co už mě dál tíží.“
V křesťanské tradici se často říká, že každý kříž, který neseme, nás něco učí. Ale někdy je největší lekcí právě to, že ho dokážeme položit a svěřit někomu, kdo má sílu ho nést za nás. „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím,“ říká Ježíš v evangeliu (Mt 11,28). Možná je právě teď čas poděkovat za zkušenosti a nechat prostor novým začátkům.
Naděje do nového roku
Každý nový rok je jako nepopsaný list. Co na něj napíšeme? Nejspíš to nebudou jen samé radostné věci. Život má své výzvy, bolesti a občas i slepé uličky. Ale to, co si můžeme přát, je naděje. Naděje, že i v těch těžkých chvílích bude někdo stát při nás. Naděje, že i když uděláme chyby, budeme mít možnost je napravit. A především naděje, že naše cesta má smysl.
Možná si letos nedávejte žádná velká předsevzetí. Zkuste jen jedno malé: být laskavější. K sobě, k druhým, k tomu, co vás přesahuje. Protože laskavost má sílu proměňovat svět – a začíná v těch nejmenších gestech.
Co bychom si měli odnést?
Na přelomu roku nejde o to, kolik jsme toho zvládli, co jsme si koupili, nebo jaké cíle jsme splnili. Jde o to, co jsme se naučili o sobě a o druhých. Jde o to, zda jsme se stali lepšími lidmi – byť jen o kousek.
Tak se na chvíli zastavte. Ohlédněte se zpět, podívejte se dopředu a řekněte si: „Jsem vděčný za to, co mám. A věřím, že přede mnou je ještě tolik dobrého.“
Do nového roku s otevřeným srdcem
Přeji vám, aby byl rok 2025 rokem naděje a radosti. Ať v něm najdete to, co hledáte – a možná i něco navíc. A pokud máte pocit, že to někdy nejde dál, vzpomeňte si na to, že nikdy nejste sami. Boží láska je s vámi, i když ji zrovna nevidíte nebo necítíte.
Uzavřeme tento rok s vděčností a nadějí. Protože každý konec je vlastně začátkem. A možná právě ten nový začátek, který nás čeká, bude lepší, než jsme si dokázali představit.
Pokoj a dobro do nového roku!
+ jáhen Zdeněk
