Velikonoční přání ode mě
(pro ty, co hledají světlo, i když je zatím jen tma)
Tohle nejsou svátky rohlíčků, pomlázek a přeplněných lednic.
Tohle je výkřik ticha, které přestalo být koncem.
Je to příběh, co nezačal slavnostně… ale skončil slávou.
Ne tou pozemskou – ale tou, která odvalí i to, co jsme pokládali za nehnutelné.
Smrt měla plán.
Hrob měl být tečka.
Ale kámen přistál Smrti na zádech
a Naděje si tiše sbalila plášť…
a odešla z hrobu ještě před východem slunce.
„Smrt to projela. Kámen jí přistál na zádech.“
(A světlo vyšlo z hrobu… navždy.)
Ať už jsi kdokoli – věřící, pochybující, ztracený nebo jen unavený –
přeju ti Velikonoce, které nevoní jen mazancem,
ale probouzejí to nejživější v tobě.
Ať v tobě Bůh odvalí všechno, co tě drží v temnotě.
Ať tě vzkřísí k tomu, co už jsi vzdal.
Ať tě osvobodí od hlasů, které ti tvrdí, že už je pozdě.
Protože není.
Kristus vstal.
A od té chvíle už nic nemůže být úplně stejné.
Požehnané Velikonoce vám všem.
+jZ
