Na obrázku vidíme rozhovor mezi kajícníkem a knězem – možná je to svátost smíření, možná jen obyčejné sdílení. Ať už je to jakkoli, jedno je jisté: je to dialog. Setkání. A právě o to jde i v modlitbě.
Panna Maria v Medjugorji říká: „Modlete se, modlete se, modlete se, dokud se vám modlitba nestane radostí.“ Ale kde tu radost vzít? Jak se modlit s chutí, když modlitba někdy připomíná spíš seznam úkolů nebo povinné odříkávání?
Podívej se na dítě, které si povídá s mámou. Nepřemýšlí nad dokonalými slovy, nemusí se snažit o hluboké myšlenky. Prostě je s ní. Ví, že ji má. A právě to je radost – ne chvilkové nadšení, ale hluboká jistota, že nejsi sám.
Zkus to dnes jinak. Zapomeň na naučené fráze. Mluv, jak to cítíš. Klidně si postěžuj. Mlč. Ptej se. Možná zjistíš, že modlitba není jen povinnost, ale prostor, kde můžeš být úplně sám sebou. A možná časem pochopíš, že v tom nikdy nejsi sám.
+jZ
