Pořádek je fajn. Ale jestli si myslíš, že vyleštěná deska stolu vyřeší tvoje vnitřní zmatky, je to asi stejné, jako kdybys na rozbitý mobil nalepil samolepku „nový“. Funguje to… dokud na něj nezkusíš zavolat.
Úklid jako iluze vítězství
Někdy se probudíš, koukneš na tu spoušť kolem sebe a řekneš si: „Tak jo, dneska s tím zatočím!“ Vytáhneš hadr, srovnáš papíry, vyhodíš tři propisky, co už rok nepíšou, a zůstaneš stát nad dokonale čistým stolem. Ta vůně čerstvě setřeného prachu ti dává pocit, že máš konečně život pod kontrolou. A v tu chvíli ti připadá, že jsi právě vyhrál bitvu století.
Jenže pak si sedneš, položíš ruce na ten krásně čistý povrch a zjistíš, že v hlavě máš pořád takový bordel, že by se tam ztratila i švédská armáda. Pořádek kolem sebe je příjemný, ale pokud se uvnitř tebe válí nevyřešené hádky, nedořešené vztahy a staré strachy, tak ti ani voňavý leštěnkový ráj nezaručí klid. Je to spíš jako nasadit si sluneční brýle a tvrdit, že zmizelo slunce.
Vysavač na duši neexistuje
Úklid kolem nás má smysl – vytváří prostředí, kde se líp dýchá a přemýšlí. Ale pokud čekáš, že ti vyřeší úzkosti, vztahy nebo životní dilemata, je to asi jako věřit, že když uklidíš před kostelem, napravíš hříchy celé farnosti. Je to příjemná kulisa, ne zázračný lék.
Apoštol Pavel mluví o „obnově mysli“ (Řím 12,2). To není o tom, že si přeleštíš myšlenky hadříkem, ale že uděláš pořádnou vnitřní revizi. A to někdy znamená vyhodit věci, kterých ses roky držel, protože ti dávaly falešný pocit bezpečí. Pořádek uvnitř nevzniká jen tím, že ztišíš svět kolem, ale že se odvážíš postavit čelem i těm koutům duše, kam už léta nechceš nahlédnout.
Pravda bolí, ale prach taky
Pořádek uvnitř začíná tím, že si přiznáš, co v tobě opravdu je. Potřebuješ ticho, aby ses slyšel. Pravdu, aby sis nenamlouval, že problém vyřešíš tím, že si koupíš nový diář. A odvahu otevřít i ty nejzapadlejší šuplíky, kde máš schované staré křivdy, neodpuštění a věci, o kterých bys nejradši tvrdil, že se nikdy nestaly.
Je to jako generální úklid před velkou návštěvou. Jenže tou návštěvou je tentokrát Bůh – a ten se nedívá jen na to, jestli máš zametené pod postelí. On zná i ty kouty, o kterých ani ty sám nevíš, že existují. A pokud Mu dovolíš, aby se do nich podíval, často zjistíš, že to, co sis myslel, že je smetiště, může být místo, odkud začnou růst nové věci.
Takže ano – ukliď si stůl. Ale hlavně si ukliď v hlavě. Protože co z toho, že máš kolem sebe pořádek, když se ti v hlavě převaluje smetiště?
