Katolická církev má svou tisíciletou tradici, která zahrnuje zvyky, pravidla a situace, na které se musíte připravit, ať už jste zarytý katolík, nebo náhodný návštěvník kostela. Pojďme se podívat na typické kostelní “speciality” s lehkou dávkou humoru.
1. Pevné lavice a nepohodlné posezení
Zázrak katolické tradice spočívá i v tom, že po hodinové mši zjistíte, kolik svalů máte. Dřevěné lavice vám poskytnou kvalitní “full-body workout,” zejména pokud se zapomenete podložit kabátem.
2. Soused, který zná všechny odpovědi (a nahlas)
Ať už jde o zpěv nebo odpovědi na knězovy výzvy, vždy se najde někdo, kdo se považuje za hlas božího lidu. A nevadí, že zpívá falešně, hlavně že nahlas.
3. Nejtišší moment? Dětský křik
Právě když kněz zahájí hluboké zamyšlení nad evangeliem, ozve se neomylný dětský pláč nebo oblíbená otázka: „Mami, kdy už půjdeme domů?“ Ano, děti do kostela patří. Ale zkuste to vysvětlit jejich hlasitým hlasivkám.
4. Liturgické kvízy: Stihneš najít správnou stranu?
Pokud vám během mše kněz řekne „Otevřete misál na straně 124“, máte deset sekund na to, abyste našli správnou stránku a nezačali zpívat něco jiného než ostatní.
5. Koho pozdravit během pozdravení pokoje?
Zlatý hřeb mše: podání ruky sousedům. Pokud jste extrovert, je to vaše chvíle zazářit. Pokud introvert, je to menší zkouška víry. A co dělat, když jste na konci lavice a nikdo k vám nedojde? Falešně zakašlete, jakože vás nikdo neviděl.
6. Peníze do košíčku – drama století
Přichází sbírka. Co dát? Kolik dát? Máte drobné? Pokud ne, přichází drama: buď vytáhnete stovku a přispějete štědře, nebo hledáte neexistující mince v kabelce, zatímco se na vás upírají oči celé lavice.
7. Nenápadná módní přehlídka
„Do kostela přece nemůžeš jít jen tak!“ Takže ano, vždy je tu někdo, kdo přišel, jako by šel na svatbu, a někdo, kdo si spletl kostel s turistickou destinací. Když ale spadne první ministrantův oblek, všichni pochopí, že styl je až na druhém místě.
8. Kdy pokleknout, kdy vstát?
Vstáváte, sedáte, klekáte. Liturgie je tak trochu jako aerobik pro duši. Ale nebojte, pokud si spletete pořadí, vždy se můžete vymluvit na osobní zamyšlení.
9. Kadidlo: Vůně svatosti (a trochu kašle)
Milovníci aromaterapie budou nadšeni, ostatní si rychle vybaví všechny alergie. Kadidlo má své kouzlo, dokud nezjistíte, že vás po něm pálí oči.
10. Výstup z kostela: závěrečný networking
Po mši se u dveří kostela vytvoří přirozená „křižovatka setkání,“ kde prohodíte s farníky pár vět. Pokud ale spěcháte, vězte, že probojovat se ven rychle je nemožné.
Bonus: Perličky z kazatelny – moudrost s úsměvem
•„Moje kázání není dlouhé, to jen vaše hodinky jdou moc rychle.“
•„Příští neděli je sbírka na nový kotel. Pokud přispějete, možná vám přestane být v lavicích zima už tuto zimu.“
•„Děkujeme za příspěvky do sbírky. Na opravu střechy máme zatím na jedno prkno, tak prosím pokračujte.“
•„Při pozdravení pokoje se, prosím, nedívejte na souseda, jako by vám dlužil peníze.“
•„Kadidlo dnes nebude, protože jsme zjistili, že kostelník je alergik.“
•„Zpívejte prosím radostně, i když je to falešně. Pan varhaník už je na to zvyklý.“
•„Ať vás dnes hřeje Boží láska, protože topení v lavicích ještě nemáme.“
Kostelní pravidla jsou vlastně takovým zrcadlem našich slabostí i radostí. Ať už se v nich zhlédnete, nebo vás jen pobaví, nezapomeňte, že kostel je místem pro každého – včetně těch, co to všechno občas berou moc vážně.
+jZ
