Tvrdá věta, že? Když ji však vezmeš vážně, stane se z ní jedna z největších úlev, jaké si můžeš v životě dopřát. Přestaneš počítat dluhy, které ti svět má splatit, a zjistíš, že ti zbylo více času i energie na radost.
Očekávání – skrytý zloděj radosti
Jedním z největších sabotérů lidského štěstí je přesvědčení: „Tohle mi přece měli vrátit.“ Čekáš na omluvu od souseda, který ti před třemi lety poškodil plot sekačkou, na vděk od kolegy, jemuž jsi pomohl z průšvihu, nebo na uznání od rodiny, že jsi pro ně dřel jako mezek. A nic nepřichází. Tak vypadá život, když ho měříš tabulkou plusů a mínusů. Život však není účetní kniha, ale spíše velký bufet – někdy si nabereš více, než jsi čekal, jindy se ti nedostane ani poslední šunky na tácu. Přestat čekat na vyrovnaný talíř je důležité, protože nejenže se nedočkáš, ale navíc přijdeš o radost z toho, co už máš.
Lekce z vinice, která zabolí ego
Ježíš vyprávěl podobenství (Matouš 20) o dělnících na vinici. Někteří pracovali celý den, jiní jen hodinu, přesto všichni dostali stejně. Ti první se rozčílili: „To není fér!“ Pán vinice jim odpověděl: „Příteli, nečiním ti křivdu. Nedohodl ses se mnou na denáru?“ Přeloženo: dostal jsi to, na čem jsme se domluvili. A že někdo jiný obdržel stejně, i když pracoval méně, je věcí majitele vinice. V tu chvíli naše představa spravedlnosti dostává facku. Bůh totiž nehraje podle našich tabulek zásluh – a díky za to, protože kdyby hrál, většina z nás by byla hluboko v mínusu.
Jak pustit dluhy z hlavy a žít lehčeji
Přestat očekávat, že ti někdo něco dluží, neznamená být naivní nebo si nechat všechno líbit. Znamená to vzdát se vnitřního účetnictví, které ti požírá klid. Když něco dáváš, dělej to proto, že chceš, nikoli proto, že čekáš stejnou odměnu v jiné podobě. Pokud dostaneš více, než jsi čekal, ber to jako bonus, nikoli jako nárok. Psychologové tomu říkají „vnitřní locus kontroly“, já tomu říkám „nebýt rukojmím cizích reakcí“. A funguje to i v maličkostech – přestaň čekat poděkování za podržené dveře a všimni si, kolik lidí se na tebe usměje jen proto, že jsi je podržel.
Možná to pravidlo zní tvrdě, ale ve skutečnosti je pozvánkou ke svobodě. Když přestaneš počítat, kdo ti co dluží, zůstane ti více času na to, co má skutečnou hodnotu – a ten, kdo má nahoře poslední slovo, má už dávno otevřený účet, ve kterém se počítá úplně jinak.
