Dnes jsme pozváni k zamyšlení nad těmi, kdo jsou chudí – nejen materiálně, ale i duševně. Nejde jen o lidi bez domova nebo bez prostředků, ale i o ty, kteří prožívají osamělost, prázdnotu či bolest. Často přehlížíme, že chudoba může mít různé podoby – někdy je skrytá za úsměvem nebo zdánlivě bezstarostným výrazem.
Pomáhat nemusí vždy znamenat darovat peníze nebo jídlo. Někdy stačí málo – úsměv, vlídné slovo, podpora, naslouchání. Být blízko těm, kdo to potřebují, může přinést světlo do jejich života. Ne každý má možnost měnit svět velkými činy, ale každý z nás může udělat malý krok, který má význam.
Buďme vnímaví nejen k tělesné nouzi, ale i k bolesti duše. Ukažme, že i v tomto uspěchaném světě může člověk cítit lidské teplo a přijetí. Dejme lidem kolem nás najevo, že nejsou sami – ať už jde o souseda, kolegu nebo neznámého člověka v parku.
Ať máme soucitné srdce a otevřené oči pro potřeby druhých.
+jZ
