Slavnost Krista Krále
Slova svatého evangelia podle Jana (Jan 18,33b-37)
Pilát řekl Ježíšovi: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Bilancujeme i začínáme znovu
Milovaní,
představte si, že je konec roku. Ne toho kalendářního, ale našeho liturgického. Dnes slavíme něco jako “nedělní křesťanský silvestr”. Bilancujeme, co se nám podařilo, co nás zklamalo, a především se ptáme: Co nás čeká dál? A právě v tento den nám církev připomíná, že nade vším – nade všemi našimi úspěchy i zmatky – je Král. Ale ne takový král, jakého si představují politici nebo vojevůdci. Ne, náš Král přichází jako služebník. Jeho trůnem je kříž, jeho koruna je z trní a jeho síla spočívá v lásce.
Láska mění svět
Podívejte se na obrázek, který mi poslal otec Václav Koloničný z Itálie (pouliční umění). Vidíte Marii, matku Ježíše, která má na hrudi logo Supermana. A dítě, které nese, je náš Spasitel. Možná se to zdá trochu odvážné, až provokativní. Ale víte, co je na tom geniální? Ukazuje to pravdu o tom, jak Bůh pracuje. On nepřichází jako neporazitelný hrdina, který zničí všechny nepřátele jedním mávnutím meče. Ne. On přichází jako bezbranné dítě, v náručí mladé ženy, v chudobě a zranitelnosti. A přesto mění svět. Superhrdina, který nepotřebuje sílu svalů, ale sílu lásky.
Příběh krále, který našel svou moc v laskavosti
Jednou v malé vesnici žil starý král, který byl velmi moudrý a laskavý. Měl obrovský zámek, armádu a hory zlata. Ale jednoho dne se rozhodl, že to všechno opustí. Oblekl si obyčejný plášť, vzal si jen chleba a vyšel do světa. Lidé si říkali: „Co to dělá? Proč opouští všechnu svou moc?“ Král šel a pomáhal, kde mohl. Jednou našel malé dítě, které plakalo, protože se ztratilo. Král si ho vzal do náruče, utěšil ho a slíbil mu, že ho odnese domů. Lidé se králi smáli: „Králi, tohle je pod tvou úroveň!“ Ale král odpověděl: „Tohle je skutečná královská práce – starat se o ty, kdo potřebují pomoc.“
Podobně je to s Ježíšem. On je král, který si nevybral zlatý trůn, ale obyčejné plátno jeslí a dřevo kříže. Proč? Aby nám ukázal, že pravá moc spočívá v lásce a oběti.
Ježíšovo království dnes: Jak ho můžeme stavět my?
Možná si říkáte: „Fajn, to zní hezky, ale co to má společného s mým životem?“ Když se podíváme na dnešní svět, vládnou mu často strach, nejistota a boj o moc. A v tom všem Ježíš říká: „Moje království není z tohoto světa.“ To znamená, že jeho vláda je jiná. Není to o dominanci, ale o službě. Není to o bohatství, ale o sdílení. A víte, co je na tom nejlepší? Jeho království může začít už dnes – v každém z nás.
Jak to vypadá prakticky? Když podáte ruku někomu, kdo je sám. Když odpustíte, i když to bolí. Když najdete odvahu milovat, i když je to těžké. Tím stavíte Ježíšovo království už tady a teď.
Ten obrázek Marie se supermanovským znakem nám připomíná ještě jednu důležitou věc. I my máme být “superhrdinové”. Možná si myslíte: „Já? Já nic nezměním.“ Ale vzpomeňte si, že i ten největší Král začal jako bezbranné dítě. Každý z nás může být nástrojem Boží lásky. Někdy stačí málo – úsměv, vlídné slovo, modlitba. A přesto to může proměnit svět kolem vás.
Závěrečné zamyšlení na týden:
„Kristus vládne láskou, ne mocí. Otevřme mu své srdce.“
Dnes, na konci liturgického roku, si uvědomujeme, že Kristus je Králem každého okamžiku – radosti i bolesti, naděje i strachu. Jeho vláda není o moci, ale o lásce, která mění svět. Možná si někdy říkáme, že jsme příliš slabí nebo nedokonalí na to, abychom něco změnili. Ale právě do našich nedokonalostí Kristus přichází. On chce vládnout z trůnu našich srdcí. A když mu to dovolíme, můžeme být tím světlem, které rozptýlí temnotu – ve světě i v nás.
Tak co, najdete odvahu říct: „Přijď, Králi, a proměň mě“? Protože právě v tom je jeho moc – udělat z nás svědky naděje, která nikdy neumírá.
Závěrečná modlitba:
Pane Ježíši Kriste, Králi našeho srdce,
děkujeme Ti za tento rok. Děkujeme za každou radost, kterou jsi nám daroval,
a za každou zkoušku, ve které jsi nás držel za ruku.
Děkujeme, že jsi nám byl vždy blízko, i když jsme to neviděli.
Pane, dnes Ti chceme znovu otevřít své srdce.
Vládni v našich rodinách, ve vztazích, v našem světě.
Vládni ve chvílích, kdy se bojíme, kdy pochybujeme, kdy ztrácíme odvahu.
A dej, ať v novém roce, který začneme adventem,
jsme svědky Tvého království každý den – v malých skutcích lásky, v odpuštění a naději.
Ty jsi náš Král. A my jsme Tvoje děti.
Učiň si z našich srdcí svůj trůn, Pane, a veď nás každý den blíž k Tobě.
Amen.
+jZ
