Někdy se zastavím a jen tak se dívám. Na západ slunce, na rozkvetlý strom, na úsměv někoho kolem. A v tu chvíli mě napadne: „Je to fakt krásné.“ A pak? Neřeknu to. Prostě to zůstane uvnitř. A přemýšlím, proč vlastně? Co mi brání říct nahlas něco tak obyčejného a přitom důležitého?
Možná si myslím, že to nikoho nezajímá. Nebo mám strach, že to bude znít hloupě. Jako kdybych si připustil, že tím prozradím něco moc osobního. Ale vyjádřit radost není známka slabosti nebo naivity. Naopak. Je to odvaha být upřímný a skutečný.
Často se to týká i vztahů. Máme kolem sebe lidi, kteří nás inspirují, motivují nebo prostě jen svou přítomností přinášejí klid. A my mlčíme. Místo, abychom řekli: „Díky, že jsi tady. Líbí se mi, jak to děláš.“ Bojíme se, že to bude znít moc emotivně, nebo že nás někdo špatně pochopí. Ale proč? Co je na tom špatného?
Když se mi něco líbí, řeknu to. Protože v ten okamžik přestávám být jen pasivním divákem a stávám se součástí příběhu. Pokud to neřeknu, radost zůstane uvnitř a nikdy se nerozvine. Ale když nahlas řeknu: „Tohle mě fakt těší,“ najednou to není jen můj pocit, ale něco, co promění atmosféru kolem.
Vzpomínám si na kamaráda, který jednou přišel a řekl mi: „Víš co? Líbí se mi, jak dokážeš lidi povzbudit.“ A mně v tu chvíli došlo, jak málo taková slova slyšíme. Jako by bylo normální sdílet jen kritiku nebo stížnosti. Přitom jednoduché uznání nebo upřímná pochvala mají sílu změnit celý den.
V křesťanství se radost nevnímá jako něco povrchního. Naopak – je to projev života. Věřím, že Bůh nás volá k tomu, abychom byli světlem pro druhé. A to světlo nemusí být jen v heroických činech. Někdy stačí říct, že se nám něco líbí, a tím někoho povzbudit.
Když se něco líbí Ježíšovi, říká to přímo. Ať už jde o víru setníka nebo odvahu hříšnice, jeho slova mají moc uzdravovat. Možná bychom se od něj mohli učit. Nebát se říkat, že je něco dobré, hezké, hodnotné. Nebát se radovat se z maličkostí a tu radost sdílet.
Zkus to někdy. Když tě něco potěší, řekni to. Nebuď suchar. Když se ti něco líbí, dej to najevo. Nejen kvůli ostatním, ale i kvůli sobě. Připomeň si, že radost není samozřejmost. Je to dar. A dar se nemá schovávat.
+jZ
P.S. Pokud tě baví tahle série zamyšlení inspirovaná Jaroslavem Duškem a jeho citáty označenými jako Návod na život, můžeš se těšit na příští týden. Tentokrát se zaměříme na opačný přístup: Když se ti něco nelíbí – řekni to. Nech se překvapit, bude to stát za to!
