Marek měl tenisky, které by se hodily spíše do vitríny než na nohy. Byly prošoupané, potrhané a voněly jako kdyby v nich dozrávaly tvarůžky. Ale pro něj to byly vítězné boty. V nich uběhl svůj první závod, v nich utekl školníkovi i zodpovědnosti, a měl je na sobě i tehdy, když se na něj Kristýna z vedlejší třídy usmála. (Ať už to byla křeč nebo alergická reakce – Marek si to vyložil po svém.)
Jenže to ráno se všechno změnilo. Udělal první krok a ozvalo se něco mezi „žblunk“ a „mlask“. Pod podrážkou mu uvízla hmota neznámého původu – cosi mezi přeschlou marmeládou, žvýkačkou a karmickým odpadem. Lepilo to, smrdělo to a odmítalo to pustit. Celý den pak šoural nohou po chodnících, jako by se mu přilepil samotný hřích. Lidé se otáčeli. Jedna paní si odplivla. A neznámý stařík mu do ruky vtiskl leták s nápisem „Je čas na očistu. A ne jen tu tělesnou.“
Večer doma Marek seděl na posteli, držel v ruce botu a v hlavě mu zůstával pocit trapnosti, co se držel pevněji než ta žvýkačka. „Proč zrovna já, Bože?“ povzdechl si dramaticky. Čekal ticho. Nebo pokyn k tomu, aby konečně vyhodil ty boty. Místo toho pocítil zvláštní pokoj. A v hlavě mu zaznělo: „To sis vybral krásný den na zjevení. Ale jo – lepí se ti to… stejně jako ty občas ke svým hříchům. Ale neboj, já ti to pomůžu sundat.“
Najednou mu to celé došlo. Bůh se ho neptá, jestli je dokonale čistý, načesaný a bez poskvrny. Přilepí se i k těm, co šlapou vedle. Ne proto, že by ignoroval jejich špínu, ale protože zná jejich cestu. Bůh není antivirový program, který tě smaže, když uděláš chybu. Není ani inspektor hygieny. Je ten, kdo tě zvedne, když zakopneš. A někdy se přilepí tak pevně, že ti nezbývá než zpomalit a vnímat.
A právě o tom to je. Možná to, co tě dneska zdrželo – ta žvýkačka, ten trapas, ten vnitřní lepek, co se tě drží – není překážka, ale pozvánka. Zpomal. Zhluboka se nadechni. Je víkend. A Bůh na tebe nečeká s odsudkem, ale s otevřenou náručí.
A mimochodem – v noci ze soboty na neděli se mění čas. Přecházíme na letní. Hodiny se posouvají o hodinu dopředu, takže pokud chceš stihnout mši, nastav si budík dřív.
Protože Bůh má pochopení, když přijdeš pozdě. Ale farář ne. Ten chodí včas.
+jZ
