„No to je přece jasné!“
Jasné… tobě. Ale ne tomu druhému. Ten jen kouká, přikyvuje, možná se tváří, že chápe. A možná ne. Jen se bojí přiznat, že mu to uniká. A ty mezitím dál mluvíš, trochu podrážděně, protože přece už to říkáš potřetí. A přesto to pořád nefunguje.
Říkat věci srozumitelně není samozřejmost. Je to umění. Umění zpomalit. Přestat předpokládat. A místo očekávání, že „to snad každý chápe“, začít brát vážně to, jak ten druhý přemýšlí, cítí, slyší. Vysvětlování není znakem toho, že si myslíme, že někdo je hloupý. Naopak – že mu chceme dát šanci pochopit. Že nám na něm záleží.
Někdy si myslíme, že když něco řekneme jednou a druhý to nechápe, problém je na jeho straně. Ale kolikrát jsme si sami přáli, aby nám někdo věci řekl jinak? Bez zjednodušení, ale s empatií. Ne rychle, ale lidsky.
Je rozdíl mezi mluvit a dorozumět se.
Ve vztazích je to stejné. Někdy říkáme: „Nikdy mě neposloucháš.“ Ale co když jsme to neřekli tak, aby to mohl slyšet? Možná jsme mluvili v náznacích, ve větách, které zněly jako výčitky. Možná jsme předpokládali, že „by to měl vědět“. Ale nikdo neumí číst myšlenky. A srdce už vůbec ne.
Ježíš, když mluví k lidem, používá podobenství. Ne proto, že by nevěděli, co říká. Ale protože chce, aby pochopili, cítili, vstoupili do toho obrazu. Mluví s respektem k jejich jazyku, k jejich životu. A když nerozumí, nevyčítá. Vysvětluje znovu. Jinak.
Možná to je výzva pro nás. Ne předpokládat, že když něco víme, automaticky to druzí cítí stejně. Neříkat „mělo ti to dojít“. Ale ptát se: „Chceš, abych to řekl jinak?“
Vysvětlování není nuda. Je to vztah. Je to cesta, jak snižujeme napětí a zvyšujeme porozumění. Jak dáváme najevo: „Záleží mi na tom, abys to pochopil. Protože mi záleží na tobě.“
A někdy – někdy je největší odvaha ne hádat se, ale říct: „Pojď, zkusím to říct jinak.“
+jZ
P. S. Tato série Návod na život je inspirovaná jednoduchými a hlubokými větami Jaroslava Duška. Příště se podíváme na další z nich: Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy. Protože čestná omluva není slabost – je to vnitřní síla říct: „Udělal jsem chybu. Ale chci to napravit.“
