Ondra dostal od táty k narozeninám nové boty. Ne ledajaké, ale sportovní, pevné a „rychlé“, jak sám říkal. Když si je obul, byl přesvědčený, že s nimi vyhraje i Tour de France.
První den v nich jel na kole k rybníku. Šlapal, co to dalo, až mu vlasy vlály a boty svištěly po pedálech. Když se vrátil domů, zjistil, že jsou celé od bláta. Sklopil hlavu a posteskl si: „Tati, já jsem je hned umazal.“
Táta se jen zasmál a podal mu hadr. „Synku, boty nejsou na parádu do skříně. Boty jsou na to, aby se v nich chodilo, běhalo, jezdilo, občas i spadlo do bláta. To, že jsou špinavé, znamená, že žijí svůj příběh, a s nimi i ty.“
Ondra se zamyslel, boty otřel a obul je znovu. Tentokrát ne proto, aby byl nejrychlejší, ale aby si cestu užil.
Každý z nás někdy touží po životě, který by vypadal dokonale čistý a bez škrábanců. Jenže život není výstavní botník. Když se umaže, znamená to, že opravdu kráčíš. A to je to nejdůležitější.
