25. neděle v mezidobí
Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.
Evangelium podle Lukáše (Lk 16,1–13)
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ,Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.ʻ Správce si řekl: ,Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.ʻ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť. Prvního se zeptal: ,Kolik jsi mému pánovi dlužen?ʻ Odpověděl: ,Sto věder oleje.ʻ Řekl mu: ,Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.ʻ Pak se zeptal jiného: ,Kolik jsi dlužen ty?ʻ Odpověděl: ,Sto korců pšenice.ʻ Řekl mu: ,Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.ʻ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Podnět k rozjímání
Na první pohled Ježíš jako by chválil podvodníka. Ve skutečnosti ale obdivuje jeho pohotovost a odvahu. A říká: kdybychom pro věčnost uměli být alespoň tak prozíraví jako pro peníze, náš život by měl úplně jinou hodnotu.
Milovaní,
představte si malého kluka, který dostal od babičky dvacetikorunu. Celý týden ji nosil v kapse, pořád ji vytahoval, ukazoval kamarádům a plánoval, co si za ni koupí. V sobotu šel s mámou do obchodu a tam u kasy viděl kasičku na pomoc nemocným dětem. Dlouho na ni koukal. Pak tu svou dvacetikorunu vhodil dovnitř a jen tak mezi řečí řekl: „Aspoň si mě tam nahoře všimnou.“ A to je přesně ono. Peníze samy o sobě zmizí – rozkutálejí se, utratí, ztratí. Ale když se promění v lásku, stanou se něčím, co zůstane navždy.
Ježíš dnes vypráví příběh, který vypadá, jako by utekl ze soudní síně. Máme tu správce, co rozhazuje cizí majetek. Majitel se naštve a řekne: „Konec, slož účty.“ A ten člověk? Místo aby brečel, začne jednat. Rychle si nakloní pár lidí tím, že jim odpustí část dluhů. A Ježíš to komentuje slovy: „Pán ho pochválil, že jednal prozíravě.“ Tak moment – vážně Ježíš chválí podvodníka? To zní jako titulka z bulváru: „Podvodník roku inspirací evangelia.“ Jenže pointa je jinde. Ježíš neoceňuje jeho špinavé prsty, ale to, že se dokázal rychle vzpamatovat a jednat. A tady je lekce: kdybychom pro věčnost uměli jednat aspoň z poloviny tak chytře, jako když jde o peníze, bylo by na světě mnohem víc svatých.
Když se jistoty sesypou jako domeček z karet
Ten správce je obrazem každého z nás, když se nám pod nohama utrhne zem. Přijde nemoc, výpověď, zrada – a najednou už nemáme jistotu, o kterou jsme se opírali. To zná každý: kdo se nikdy nebál, co bude dál, ten asi nikdy nežil. A správce se v té chvíli nezhroutí, ale hledá cestu. Možná nečestně, ale aspoň jedná. Ježíš v tom nachází paradoxní inspiraci: kdyby i „zbožní“ byli takhle vynalézaví, svět by vypadal jinak. Jenže my máme často plány na důchod, rezervní fond i pojistku na psa, ale plán na věčnost? Nula.
Někdy to působí až komicky. Lidé tráví hodiny nad smlouvami, hypotékami a spořeními. Ale zkus jim říct: „A co tvoje duše, máš ji taky pojištěnou?“ Odpověď většinou zní: „Ale prosím tě, na to mám ještě čas.“ Jenže Ježíš říká: „Slož účty.“ A žádné „odložené splátky“ u toho nebudou.
Mamon není pán, ale sluha
A pak Ježíš vypálí větu, která už dvacet století mate posluchače: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu.“ To zní skoro jako školení pro korupčníky. Ale v originále je jasně: mamón tés adikías, tedy bohatství, které je vždycky tak trochu křivé. A to je pravda. Peníze nejsou nikdy úplně čisté. Někdo je má moc, někdo málo, vždycky je v tom kousek nespravedlnosti.
A teď přijde evangelní paradox: i tohle špinavé zlato se dá proměnit v dobro. Ne tím, že ho ukradnu, ale že to, co mám, použiju pro druhé. Peníze samy o sobě nikoho nespasí, ale když z nich udělám most k bližnímu, najednou mají věčnou hodnotu. Protože až peníze zmizí – a zmizí každému – zůstane jen to, co z nich vzniklo. Luxusní auto jednou zrezne, ale když jsem v něm odvezl souseda na pohotovost, tenhle skutek zůstane. Účet v bance se jednou vymaže, ale vděčnost toho, komu jsem pomohl, zůstane v srdci i v nebi.
Ježíš pak dodává větu, která by se měla tesat na dveře každé domácnosti: „Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci.“ My si totiž často myslíme, že záleží jen na velkých hrdinských činech. Ale Bůh se dívá jinak. Záleží na tom, jestli jsem doma trpělivý, v práci poctivý, v obchodě slušný a večer aspoň krátce vděčný. To nejsou drobnosti, to jsou malé zkoušky věčnosti.
Až shoří účty, co zůstane?
A pak přijde věta, která je tvrdá jak skála: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ To není hrozba, to je realita. Nemůžeme mít srdce napůl. Buď mi vládne Bůh, nebo něco jiného. A to „něco jiného“ nemusí být jen peníze. Pro někoho je to kariéra, pro jiného ego, pro dalšího mobil. Všechno, co sedí na trůnu mého srdce místo Boha, se stává mým mamonem. A Ježíš říká: rozhodni se. Protože dvěma pánům sloužit nejde.
Dnešní evangelium není o tom, že máme obdivovat podvodníka. Je o tom, že i podvodník dokáže jednat s rozumem a odvahou, když mu teče do bot. A Ježíš nás zve, abychom stejnou odvahu měli pro věčnost. Peníze shoří, auta zreznou, mobily zastarají. Ale láska, kterou z nich uděláme, zůstane. To je jediné bohatství, které se neztratí.
A tak se ptejme: co drží moje ruce? Peněženku? Klíče? Mobil? To všechno je jen půjčené. Až to jednou odložím, zůstane jen to, co jsem dal dál. A možná to je ta největší ironie evangelia: svět oslavuje ty, kdo mají plné účty, ale Bůh oslaví ty, kdo mají plné srdce. A to je investice, která se vyplatí i v bance věčnosti..
