23. neděle v mezidobí
“Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům!”
Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 14,25–33)
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: `Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.‘ Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci (vojáků) utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“
Podnět k rozjímání
Některé věci v životě se tváří jednoduše, dokud je nezačneš dělat. Zhubnout pět kilo, naučit se anglicky, postavit barák. Na papíře jde všechno hladce. Ale pak přijde realita a ty zjistíš, že to není sprint, ale maraton. Přesně to říká Ježíš: být jeho učedníkem není módní vlna na jedno léto, ale stavba na celý život.
Milovaní,
jedno dítě si dlouho šetřilo peníze na velké lego. V obchodě ho konečně uvidělo vystavené, rozbalilo oči a nadšeně řeklo: „Tohle chci!“ Prodavačka mu krabici podala, ale dodala: „Bude to stát tolik a tolik.“ A dítě znejistělo. Peníze mělo jen do poloviny. V rukou drželo sen, ale zaplatit nemohlo. Muselo lego vrátit zpátky na pult.
Je to trochu smutný obrázek, ale přesně tak někdy vypadá i naše víra. Obdivujeme ji, chceme ji, držíme ji v ruce. Ale když přijde řeč na cenu, často zjistíme, že na ni nechceme sáhnout do vlastní kapsy. A právě o tom dnes mluví Ježíš.
Když začít je lehčí než dokončit
Každý z nás má ve skříni nedokončené projekty. Rozdělanou dietu, kurz cizího jazyka, knihu, někteří dokonce vztahy. Začátek bývá slavnostní: plány, zápal, velká očekávání. Jenže pak přijde únava, překážky, nedostatek času nebo motivace. A člověk zjistí, že základy položil, ale věž nestojí.
Ježíš varuje: víra není projekt na jedno odpoledne, ale stavba na celý život. Pokud ji chceme dotáhnout do konce, musíme počítat s náklady. Kdo chce být učedníkem jen na půl úvazku, ten nakonec skončí u polorozestavěné věže. A sousedé mají jasno: „Tohle nikdy nedostaví.“
Když vztah něco stojí
Ježíš mluví tvrdě. Kdo nedá Boha na první místo, ani kdyby to znamenalo posunout rodiče, děti nebo sebe sama na druhou příčku, nemůže být jeho učedníkem. Zní to necitelně, skoro krutě. Jenže on neříká, že rodina je špatná. Jen připomíná, že i ty nejlepší vztahy se zhroutí, pokud se staví jen na sobě. Bůh nechce rodinu odstranit. Chce ji uzdravit tím, že ji postaví na sobě.
Každý vztah něco stojí. Manželství není o tom, že dostanu všechno, ale že se učím dávat. Přátelství není o tom, že mě pořád chválí, ale že se mnou zůstanou i ve chvíli, kdy jsem nemožný. A víra? Ta stojí ještě víc. Kdo ji chce zadarmo, tomu nakonec zůstane v ruce jen hezká pohlednice bez adresy.
Kříž jako zkouška opravdovosti
Kříž není bižuterie ani dekorace na stěnu. Kříž je lakmusový papírek víry. Pokud se mi víra hodí jen tehdy, když je mi dobře, pak to není víra, ale psychologická berlička. Skutečná víra se ukáže, když se mi nechce, když to bolí, když mám chuť utéct.
Každý máme svůj kříž. Někomu ho přinesla nemoc, jinému rozbitý vztah, dalšímu nejistota v práci. A Ježíš říká: „Neboj se, vem ho na ramena a jdi se mnou.“ Protože cesta s křížem vede dál než cesta útěku. A právě tam se ukáže, jestli to s ním myslíme vážně, nebo jestli jsme jen fanoušci, kteří fandí, dokud se vyhrává.
A co my?
Možná se bojíme, že evangelium chce příliš. Ale podívejme se na to jinak. Bůh nechce, abychom přišli o radost, rodinu nebo vztahy. Chce, aby to všechno bylo pevné. A to se stane jen tehdy, když bude na prvním místě On. Proto Ježíš mluví tak tvrdě. Ne proto, aby nás odradil, ale aby nám připomněl, že půlka víry je jako půlka mostu. Vypadá hezky, ale nepřejdeš po něm.
Takže? Chceme být učedníci jen na půl cesty, nebo chceme víru, která něco stojí, ale vydrží? Protože věž bez střechy je k smíchu. Ale věž, která stojí na pevném základu, nepotřebuje ani lešení.
