„Svatí nejsou parfém do obýváku, ale pořádný průvan, který ti připomene, že Bůh má radši upřímnost než dobrý deodorant.“
Když se řekne „svatý“, většina lidí si představí jemného člověka s andělským úsměvem a svatozáří. Jenže pravda je mnohem barevnější. Někteří svatí by vám u stolu pokazili chuť k jídlu, a přesto nás inspirují víc než perfektně naleštění hrdinové.
Ne všichni svatí voněli po růžích
Historie Církve je plná postav, které by dnešní marketingový tým nikdy nevybral jako tvář kampaně za křesťanství. Byli to lidé zarostlí, neumytí, někdy mrzutí a často až nepříjemní. Jeden svatý, Šimon Stylita, bydlel desítky let na sloupu, aby se vyhnul světským rozptylováním, a tak byste ho na gauč asi neposadili. Svatá Kristýna Podivná se zase chovala tak bizarně, že ji lidé považovali za blázna – a přitom byla celou dobu ponořená v modlitbě. A svatý Filip Neri, kterému se říká „apoštol Říma“, si z legrace oholil půlku hlavy, aby si lidé nemysleli, že je příliš vážný a důstojný.
Možná bychom si u stolu zakryli nos, kdyby přišel třeba svatý Benedikt Josef Labre, známý svým odmítáním hygieny, ale zároveň bychom museli uznat, že tihle excentričtí lidé žili naplno to, co my často jen říkáme: že Bůh je na prvním místě. Jejich podivínství bylo zrcadlem, které nastavovalo společnosti otázku, jestli se náhodou nestará víc o to, jak vypadáme navenek, než o to, co je v srdci.
Když excentricita mluví hlasitěji než parfém
Je snadné mít rád svaté, kteří se usmívají na obrazech a nikdy nikomu nepřekážejí. Horší je přijmout, že do svatosti patří i ti, kteří lezli lidem na nervy, páchli nebo bourali pravidla slušného chování. Svatý František z Assisi chodil po městě polonahý, aby dal najevo, že nepotřebuje majetek. Svatá Terezie z Ávily dokázala shodit řeholnice i sama sebe s takovou ironií, že by dnešní internet měl plno jejích citátů jako memy.
A přesto jejich životy mluví. Připomínají, že Bůh si k sobě zve i ty, které bychom na seznamu hostů neměli. Uctíváme je ne proto, že byli dokonalí, ale proto, že v jejich nedokonalostech zazářilo něco většího. Možná nám jejich excentrické chování připadá bizarní, ale právě ono ukazuje, že víra se nedá nacpat do úhledné krabičky společenských očekávání. Bůh nepotřebuje naše perfektní manýry, ale naše upřímné srdce.
Když se svatost plete s dokonalostí
Problém je, že si často myslíme, že svatost znamená být bezchybný. Jenže to je omyl. Svatost je spíš jako mozaika – krásná právě díky tomu, že skládá dohromady barevné střepy, ne dokonale vyleštěné dlaždičky. A svatí, které bychom si k jídlu nepozvali, nám to připomínají nejvíc.
Takže když se příště setkáte s někým, kdo vás svou podivností irituje, zkuste si vzpomenout na tyhle excentrické patrony. Možná zjistíte, že i v jejich „podivnostech“ je skryta stopa Boha, který má smysl pro humor a rozhodně netrvá na tom, aby Jeho přátelé byli vždy příjemní společníci u stolu.
Když byste si přáli, aby si aspoň umyli ruce
Možná byste jim nepodali ruku. Možná byste nenápadně odsunuli talíř a v duchu si říkali, že by trochu mýdla nikomu neuškodilo. Jenže svatí nejsou hosty na galavečeři, kde se hodnotí etiketa a naleštěné boty. Jsou svědky toho, že Bůh umí udělat i z podivína světce. A právě v tom je jejich kouzlo – ukazují, že svatost není kosmetický zákrok, ale odvaha dát Bohu všechno, i když je to někdy zabalené do špíny, excentričnosti nebo trapasu.
A možná je to nakonec osvobozující i pro nás. Protože pokud Bůh dokázal ze špinavého poustevníka nebo podivného askety udělat světce, pak má určitě šanci i s tebou. Ne proto, že jsi perfektní, ale proto, že i tvoje praskliny, slabosti a trapnosti může proměnit v cestu. Smysl svatosti totiž není v tom, že by se člověk stal dokonalou soškou do vitríny, ale v tom, že i přes všechny nedokonalosti může jeho život ukázat k něčemu většímu.
Takže až se příště podíváš na někoho, kdo tě irituje, kdo ti přijde směšný, neumytý nebo „jiný“, zkus si připomenout, že Bůh má v oblibě právě takové lidi. Protože oni často odhalují, že víra není o tom, co si o tobě myslí ostatní, ale o tom, co s tebou dokáže udělat Ten, který tě nikdy neodmítne od stolu – i kdybys přišel s roztrhaným kabátem a neumytýma rukama.
