32. neděle v mezidobí
Evangelium podle Marka (Mk 12, 38-44)
Ježíš učil (zástupy): „Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“ Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“
Kdo dává srdcem, dává nejvíc
Představte si scénu z dnešního evangelia – Ježíš sedí naproti chrámové pokladnici a pozoruje. Sleduje bohaté, kteří přicházejí a dávají do pokladnice štědré dary, ale jeho pohled nakonec spočine na chudé vdově. Ta přichází a dává jen dvě drobné mince. V tu chvíli Ježíš svolává učedníky a říká něco, co se může zdát trochu zvláštní: „Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.“
Jak to? Copak dvě drobné mince mohou být víc než zlato boháčů?
Ježíš nám tady ukazuje, že pro Boha nejde o množství, ale o srdce. Bohatí dávají ze svého nadbytku – jejich dary jsou velké, ale na jejich každodenní život to nemá dopad. Vdova však dává to, co sama potřebuje k životu. Dává svůj dar s důvěrou, že její skromný příspěvek má v Božích očích velikou hodnotu. Dává „všechno, co měla,“ a tak nám ukazuje odvahu, důvěru a víru, které se nebojí.
V dnešním světě jsme často tlačeni do toho, abychom hodnotili lidi podle toho, co mají, kolik mohou dát nebo co vlastní. Ježíš nám ale v tomto příběhu nabízí jiný pohled. Bůh nehledí na naše bohatství nebo postavení. Vidí naši odvahu a srdce. Každý malý čin laskavosti, každé malé gesto má v jeho očích cenu, kterou si možná ani neuvědomujeme.
Co si z toho můžeme vzít? Že nejde o to být bohatý v očích druhých nebo se předvádět, ale být odvážný ve své víře a štědrý srdcem. Jak to může vypadat v praxi? Možná to znamená věnovat chvíli času tomu, kdo potřebuje povzbudit, nebo pomoct tam, kde si nikdo nevšimne. Dát se k dispozici nezištně, a to i v maličkostech. Bůh totiž často pracuje právě v těch skrytých věcech, které děláme tiše, pro druhé a s radostí.
A tady je i trochu humoru – kdo ví, možná v Božím „nebeském účetnictví“ má ten, kdo občas něco udělá s lehkostí a vtipem, vyšší skóre než někdo, kdo se tváří smrtelně vážně. Život není o dokonalém plnění pravidel, ale o lásce a odvaze, s níž dokážeme dávat to nejlepší z nás.
Tak tedy, ať nás tato vdova inspiruje k tomu, abychom se nebáli dávat. Ať už to znamená dvě drobné mince, nebo chvíli času, úsměv, podanou ruku. Takové „dary“ jsou Božímu srdci nejbližší.
Závěrečné zamyšlení na týden:
Ať už máme málo nebo hodně, to pravé bohatství najdeme ve štědrosti srdce. Zkusme tento týden dělat malé skutky lásky – třeba pomoci tam, kde je třeba, nebo se podělit o čas a laskavost s druhými. Bůh vidí každé naše drobné gesto a proměňuje ho v něco mnohem většího. Dejme s radostí, ať už se jedná o dar viditelný nebo skrytý, a sledujme, jak malé věci mohou přinést velké světlo.
+jZ
