4. neděle adventní
Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 1, 39-45)
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“
Milovaní,
dnešní evangelium je obrazem radosti, kterou nelze utajit. Představte si Marii, mladou dívku, která právě přijala nepochopitelnou zprávu: stane se matkou Božího Syna. Její odpověď byla jasná a odvážná: “Ať se mi stane podle tvého slova.” A co udělá potom? Nepřemýšlí o sobě. Nevzpomíná, co ji čeká. Naopak, vydává se na dlouhou cestu za svou příbuznou Alžbětou. Proč? Aby přinesla radost a povzbuzení.
Maria neváhá a jde. A teď si položme otázku: kolikrát my váháme? Kolikrát odkládáme okamžiky, kdy bychom mohli udělat něco dobrého? Kolikrát se bojíme vykročit, protože nevíme, co nás čeká? Maria se ničeho nebála. Ona ví, že když vykročí, Bůh půjde s ní. A to je první poselství dnešního evangelia: odvaha vykročit, odvaha udělat první krok – ať už k Bohu, nebo k lidem.
Alžbětina radost: Příklad přijetí
Když Maria vstupuje do Alžbětina domu, děje se něco neuvěřitelného. Alžběta, která čekala na naplnění Božího slibu celé roky, najednou poznává, že je v přítomnosti svého Pána. Naplňuje ji radost. Její dítě, Jan Křtitel, se radostně pohne. Představte si tu scénu: dvě ženy, každá nesoucí v sobě něco výjimečného, sdílejí okamžik plný vděčnosti a chvály.
A co my? Dokážeme přijmout druhé s radostí, bez předsudků? Dokážeme v druhých vidět Boží přítomnost? Možná si říkáme: „Nemám čas, mám starosti, mám svoje problémy.“ Ale Bůh nás učí, že pravá radost vychází z otevřeného srdce. Takového srdce, které dokáže přijmout nejen druhé lidi, ale i Boží milosrdenství. A to nás přivádí k další myšlence.
Svátost smíření: Radost z nového začátku
Přemýšleli jste někdy, jaké to je být naplněn radostí, kterou nic nezkazí? Radostí, která není závislá na okolnostech? Právě takovou radost přináší Bůh v okamžiku, kdy přicházíme ke svátosti smíření. Možná si to někdy představujeme jako těžký okamžik, plný strachu a studu. Ale to je omyl. Svátost smíření není o odsouzení. Je to setkání, kde Bůh otevírá náruč a říká: „Jsem rád, že jsi tady.“
Alžběta přijímá Marii s radostí. Stejně tak Bůh přijímá nás. On zná každou naši slabost, každý náš pád, a přesto nás volá zpět. Víte, co se děje v nebi, když přijdete ke zpovědi? Radost! Radost, která je větší, než si dovedeme představit. Je to jako návrat domů, kde na vás čeká někdo, kdo vás nikdy nepřestal milovat.
Maria a Alžběta se setkávají v důvěře a víře. A co my? Možná v sobě cítíte něco, co vás tíží. Možná vás trápí myšlenka: „Co si o mně kněz pomyslí?“ Ale víte co? Kněz tam není proto, aby vás soudil. On je tam proto, aby vám pomohl setkat se s Bohem. A Bůh vás už zná. Neexistuje nic, co byste mu mohli říct, co by ho překvapilo. Všechno už dávno ví – a přesto vás miluje.
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás učí jedné zásadní věci: neváhejte vykročit. Možná vás něco zadržuje, možná si říkáte, že to zvládnete sami. Ale Maria nás učí, že v tom nejsme sami. Ona šla přes hory, aby přinesla radost Alžbětě. A my dnes můžeme udělat podobný krok – vykročit k Bohu, který nás čeká s otevřenou náručí.
Bůh nás čeká
Zkuste si představit, že Bůh teď stojí přede dveřmi vašeho srdce. Klepe. Možná slyšíte to tiché zaklepání, ale váháte. Nevíte, jestli máte otevřít. Ale vězte, že za těmi dveřmi nečeká soudce, který by vás chtěl potrestat. Čeká tam přítel. Čeká tam Otec, který vás chce obejmout a říct: „Vítej zpátky.“
Maria přinesla radost Alžbětě. A vy můžete zažít stejnou radost. Stačí jen otevřít dveře. Stačí přijít ke zpovědi a říct: „Pane, tady jsem. Potřebuji Tě.“ Nečekejte na zítřek. Nečekejte na lepší chvíli. Ta chvíle je právě teď.
Maria spěchala za Alžbětou, protože věděla, že tam má být. Udělejme i my krok k Bohu, protože právě tam máme být – v Jeho náruči, naplněni radostí a pokojem.
+jZ
