Slavnost Nanebevzetí Panny Marie
„Maria byla vzata do nebe, plesají zástupy andělů.“
Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 1,39–56)
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem:
„Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“
Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“
Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Podnět k rozjímání
Nanebevzetí Panny Marie je připomínka, že Bůh nenechá propadnout nic, co je žité s láskou. Tělo i duše, námaha i radost – všechno jednou pozvedne a dá tomu místo u sebe.
Milovaní,
dnes slavíme něco, co má zvláštní zvuk: Nanebevzetí Panny Marie. Není to jen poetický titul z mariánských písní. Je to víra církve, že Maria – žena z masa a kostí, která chodila prašnými cestami Galileje, prala prádlo, vařila polévku a držela v náručí mrtvého Syna – byla na konci svého života celá, s tělem i duší, přijata Bohem do nebe. Ne jako duch bez tváře, ale jako ta samá Maria, kterou znali Josef, Ježíš a sousedé z Nazareta.
Tohle není historická kuriozita ani zbožný doplněk. Je to znamení pro nás všechny. Jestliže Bůh zachránil a oslavil Marii, pak má stejný záměr i s námi. Ukazuje, že lidské tělo a život nejsou odpad, který po smrti odhodíme, ale součást toho, co Bůh miluje a co jednou promění.
Maria – žena, která nezůstala stát
Dnešní evangelium ji ukazuje na cestě do hor za Alžbětou. To není jen geografický detail, ale obraz celé její víry: nezůstat sedět, ale jít, nést radost a službu. V každém kroku přináší Krista – a ten v ní působí radost ještě dřív, než se narodí. Taková cesta má cíl. A ten cíl není smrt, ale nebe.
Co to znamená pro nás
Možná si někdo řekne: „No jo, ale to byla Maria. Já mám na svědomí věci, které bych do nebe nebral.“ Jenže Nanebevzetí není oslava bezchybnosti. Je to oslava Boží věrnosti. Maria uvěřila, že Bůh drží své slovo – a držel. Jestliže On slíbil, že nás nepustí, tak to platí i tehdy, když máme pocit, že stojíme na okraji.
A tohle je pozvánka pro každého – pro dítě i pro starce, pro věřícího i pro toho, kdo se víře směje. Je to zpráva: „Neboj se přijít domů. Celý. I s tím, co si myslíš, že se nehodí.“
Nebe začíná tady
Nanebevzetí není jen o tom, co bude jednou. Je to i o tom, co může začít dnes. Nebe totiž začíná v okamžiku, kdy jako Maria přineseš Krista tam, kde chybí radost, kdy pomůžeš, i když to není tvoje povinnost, kdy se rozhodneš odpustit, i když máš právo se zlobit.
Protože kdo se vydá po téhle cestě, toho Bůh jednou vezme celého. A když se dnes podíváš na Marii v nebi, nezapomeň – šla tam pěšky, krok za krokem, úplně stejně, jako můžeš jít ty.
