18. neděle v mezidobí
Čí bude to, co jsi nashromáždil?
Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 12,13–21)
Někdo ze zástupu požádal Ježíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Potom jim řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: `Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,‘ řekl si, `strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ Bůh mu však řekl: `Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši; a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“
Podnět k rozjímání
Možná jsme dnes obklopeni věcmi víc než kdykoliv předtím, jenže právě ty nás často tíží. Evangelium dnešní neděle nemluví proti penězům samotným, nýbrž proti myšlence, že bychom si jimi mohli zajistit jistotu, nebo dokonce spásu. A právě v tom spočívá zásadní rozdíl. To nejcennější totiž neuložíš do stodoly, trezoru ani cloudu – jen do srdce.
Milovaní,
v mnoha ohledech se můžeme s tím boháčem z podobenství ztotožnit. Netoužil přece po něčem špatném – nekradl, nelhal, neubližoval. Jen chtěl mít klid. Toužil po jistotě, která by ho ochránila před budoucími nejistotami. A tak plánoval, počítal, budoval, ukládal… až nakonec začal věřit, že čím víc nashromáždí, tím větší bezpečí si zajistí.
Jenže právě tehdy, když všechno vypadalo skvěle a bezchybně, zazní ta drsná věta z úst Boha: „Blázne, ještě dnes v noci…“ A všechno, co si připravil, zůstává bez užitku. Ne proto, že by bylo špatné mít dostatek, ale proto, že si myslel, že tím nahradí vztah. Že dostatek věcí nahradí hloubku života. Že plné sýpky vyléčí prázdné srdce.
Počítáš se mnou, nebo beze mě?
Tohle podobenství je nečekaně aktuální. V době, kdy si lidé stahují apky na spoření, zajištění, investice a optimalizaci všeho včetně vztahů, přichází Ježíš se slovy, která znějí možná nepříjemně, ale hluboce pravdivě: život není zajištěn tím, co máš.
Všechno, co dnes držíš v ruce – dům, auto, telefon, šaty i kalendář plný schůzek – je jen kulisa. To, co jsi, se ukáže až ve chvíli, kdy o to všechno můžeš přijít.
A právě tam se ukáže, jestli jsi počítal i s Ním. Jestli jsi do své bilance zahrnul i Boha. Jestli jsi do svých plánů vložil i lásku, kterou nejde naprogramovat ani uložit na flashku.
Možná máme doma plné lednice, plné skříně, plné diáře… a přesto prázdné vztahy. Prázdná ticha. Prázdné modlitby. A pak se divíme, že něco nesedí, i když všechno sedí do puntíku. Možná proto, že v tom chybí Bůh. A kde chybí On, tam nakonec chybí i pokoj.
Bůh neodsuzuje boháče kvůli jeho penězům. Jen mu připomíná, že věčnost se nedá koupit. A že žádný člověk není nesmrtelný jen proto, že má pojistku, portfólio a pasivní příjem. To, co určuje hodnotu našeho života, není délka jeho trvání ani počet věcí, které v něm nashromáždíme, ale hloubka lásky, kterou jsme rozdali.
A víte co? Když přijde ta chvíle, kdy i nám někdo řekne: „Blázne…“, možná to bude s úsměvem. Protože Bůh – na rozdíl od našich bankovních účtů – miluje i blázny. Zvlášť ty, kteří se konečně přestali bát žít.
