19. neděle v mezidobí
I vy buďte připraveni.
Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 12,32–48)
Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: `Můj pán hned tak nepřijde,‘ a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“
Podnět k rozjímání
Ježíšova výzva „buďte připraveni“ neznamená mít doma batoh s konzervami a čelovkou. Jde o připravenost srdce, o naladění, kdy při zaklepání Boha otevřeme hned, a ne až po úklidu, převlečení a „rychlém kafi“. Připravenost není stres, ale radost z toho, že Ten, koho milujeme, může přijít kdykoli, a my nechceme prošvihnout ani minutu s Ním.
Milovaní,
každý z nás už zažil trapnou chvíli, kdy přijde návštěva právě ve chvíli, kdy doma vládne „kreativní chaos“. Na stole zbytky od oběda, v rohu prádlo, které mělo být dávno složené, a my jsme si mysleli, že máme ještě hodinu času. Pak zazvoní zvonek a my běžíme ke dveřím s ponožkou v ruce a výrazem „to jsem nečekal“.
Ježíš dnes říká: „Aby se tohle nestalo.“ Nemluví o kuchyni, ale o srdci. Nejde o naleštěné skleničky, ale o otevřenost. Varuje nás, abychom si neříkali „ještě není čas“.
A pak přidává něco, co zní skoro neuvěřitelně. Až přijde a najde nás připravené, přepásá si bedra a bude obsluhovat On nás. Král nebe jako hostitel, který sedí s námi u stolu. To není pohádka, to je Boží styl.
Být připraven neznamená žít v napětí
Taková připravenost není o tom, že budeme sedět na židli a čekat, kdy se rozrazí dveře. Je to spíš jako čekat na někoho, koho máme opravdu rádi. Chystáme mu místo, uděláme něco hezkého a těšíme se, že přijde. A zatímco čekáme na „velký příchod“, On přichází už dnes, v malých podobách. V kamarádovi, který potřebuje pomoc, v dítěti, které chce obejmout, v sousedovi, který pozdraví.
Právě v těchto okamžicích se ukáže, jestli Ho poznáváme i v obyčejných dnech.
A co ti, kteří se jen smějí?
Možná někdo řekne: „Jasně, čekat na Pána, a on si přijde, kdy se mu zachce.“ Ano, přesně tak. Proto je dobré být připravený. Bůh má zvláštní dar přijít vždycky, když si myslíme, že máme chvilku pro sebe. Jenže na rozdíl od sousedky s formulářem na podpis nám Bůh nepřijde vzít čas, ale dát ho.
Proto dnes prosím, nechme lampu rozsvícenou. Ne proto, že se bojíme tmy, ale proto, aby světlo našlo cestu domů. A až zaklepe, můžeme s úsměvem říct: „Pojď dál, čekali jsme Tě.“
