📖 Evangelium: Mk 3,20–21
Jeho příbuzní říkali, že se pomátl na rozumu.
Slova svatého evangelia podle Marka:
Když Ježíš vešel do jednoho domu, znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili, říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.
❤️ Zrnko pro dnešní den:
Někdy nás nepochopí ani ti, kteří nás mají nejblíž.
👉 Ještě o kousek víc k dnešnímu evangeliu:
Tohle evangelium je krátké, ale neuvěřitelně trefné. Ježíš nedělá nic zlého. Pomáhá lidem, mluví s nimi, je s nimi tak intenzivně, že si ani nestihne sednout ke stolu. A právě to začne být problém. Ne pro cizí, ale pro vlastní rodinu. Říkají si, že to už přehání. Že by se měl brzdit. Že se asi zbláznil.
To je situace, kterou zná skoro každý. Když člověk začne brát něco vážně, okolí znejistí. Dokud jsme normální, zapadáme, nevyčníváme, je klid. Jakmile ale začneme žít podle přesvědčení, které není pohodlné, objeví se obavy. Ne vždycky zlé. Často dobře míněné. Hlavně se neznič. Nepřeháněj to. Buď rozumný.
Ježíš tu nepůsobí jako fanatik, ale jako někdo, kdo se nenechá odradit strachem druhých. Nejde mu o výkon ani o popularitu. Jde mu o lidi. A to někdy vypadá nerozumně. Dokonce i bláznivě. Jenže právě takové „bláznovství“ často posouvá svět o kousek dál.
Evangelium dnes nenabízí jednoduchý návod. Spíš tiše připomíná, že následovat hlas svědomí může znamenat být nepochopený. Dokonce i doma. A že to ještě nemusí být známka omylu. Někdy je to jen daň za to, že člověk bere život a jeho smysl vážně.
Možná dnes nejde o to obhajovat se nebo všechno vysvětlovat. Možná stačí zůstat věrný tomu, co dává smysl, i když to ostatní znervózňuje. Protože mezi rozumností a skutečnou láskou bývá někdy tenká hranice. A ne vždycky je na první pohled vidět, na které straně stojíme.
