📖 Evangelium: Mk 3,13–19
Zavolal k sobě ty, které sám chtěl, aby byli s ním.
Slova svatého evangelia podle Marka:
Ježíš vystoupil na horu, zavolal k sobě ty, které sám chtěl, a (oni) přišli k němu. A ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat, a to s mocí vyhánět zlé duchy. (Ustanovil těchto dvanáct:) Petra – to jméno dal Šimonovi, Jakuba, (syna) Zebedeova, a jeho bratra Jana – ty pojmenoval Boanerges, to je „Synové hromu“, Ondřeje a Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, syna Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Jidáše Iškariotského, který ho pak zradil.
❤️ Zrnko pro dnešní den:
Být vybrán neznamená být lepší. Znamená být oslovený.
👉 Ještě o kousek víc k dnešnímu evangeliu:
Tenhle seznam jmen působí na první pohled nenápadně. Pár rybářů, výběrčí daní, horlivci, lidé, o kterých by se dnes řeklo, že jsou spíš průměr než elita. Žádný z nich nemá ideální životopis. A Ježíš to ví. Dokonce ví i to poslední jméno na seznamu. Přesto ho tam nechá.
To je možná první překvapení dnešního evangelia. Ježíš si nevybírá podle schopností, ale podle vztahu. Neříká, že je chce poslat hned do světa něco dokázat. Říká, že chce, aby byli s ním. To je základ. Ne výkon, ne úspěch, ale blízkost. A teprve z ní se rodí všechno ostatní.
Je zajímavé, že evangelium jmenuje i přezdívky. Synové hromu. Jako by Ježíš věděl, že povolává lidi s temperamentem, se slabostmi, s výbušností. Nehladí je do dokonalosti. Bere je takové, jací jsou. A právě tím dává naději každému, kdo si někdy říká, že není dost klidný, dost vyrovnaný nebo dost vhodný.
A pak je tu Jidáš. Jméno, které bychom nejraději přeskočili. Jenže evangelium ho nepřeskočí. Připomíná, že i selhání patří k lidskému příběhu. Že povolání není pojistka proti chybám. A že blízkost s Ježíšem automaticky neznamená bezchybnost. Znamená šanci.
Tenhle text mluví i k dnešnímu světu, kde máme tendenci rozdělovat lidi na schopné a neschopné, úspěšné a ztracené. Ježíš to dělá jinak. Zavolá ty, které chce. A tím říká, že hodnota člověka nezačíná u toho, co umí, ale u toho, že je někým osloven.
Možná dnes nejsme povoláni stát se apoštoly. Ale možná jsme pozváni k tomu samému prvnímu kroku. Být s ním. Zastavit se. Nechat se oslovit. Protože někdy právě z toho, že s někým prostě jsme, se narodí věci, které by žádný plán ani strategie nevymyslely.
