📖 Evangelium: Jan 1,29–34
„Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa.„
Slova svatého evangelia podle Jana:
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. To je ten, o kterém jsem řekl: Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.“ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu. A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým. A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“
❤️ Zrnko pro dnešní den:
Bůh nepřichází, aby nás přemohl, ale aby unesl to, co sami unést nedokážeme.
👉 Ještě o kousek víc k dnešnímu evangeliu:
Jan Křtitel ukáže na Ježíše a zvolí označení, které je všechno možné, jen ne efektní. Beránek. Žádný hrdina, žádný bojovník, žádná duchovní celebrita. Spíš někdo tichý, kdo na sebe bere tíhu druhých. Jako by Jan říkal, že Bůh nepřichází s pěstí, ale s otevřenýma rukama.
Je pozoruhodné, jak poctivě Jan přiznává, že Ježíše vlastně neznal. Nehraje si na člověka, který měl všechno jasno od začátku. Víra tu nezačíná přehledem, ale rozpoznáním. Viděl jsem, pochopil jsem, dosvědčuji. Nic víc, nic míň. To je překvapivě osvobozující i pro dnešního člověka, který má pocit, že by měl mít na všechno názor a vysvětlení.
A pak je tu Duch, který sestoupí a zůstává. Neproletí kolem, neudělá dojem a nezmizí. Zůstává. A to je možná to nejdůležitější slovo celého příběhu. Skutečné věci nezáří jen chvíli. Drží. Zůstávají, i když se vypne nadšení a opadne první dojem.
Možná dnes není potřeba vymýšlet složité duchovní konstrukce. Možná stačí všimnout si, že Bůh se dává poznat jinak, než bychom čekali. Ne silou, ale blízkostí. Ne hlukem, ale tichým setrváním. A že někdy stačí ukázat prstem správným směrem a říct prosté: hle.
