Někdy se modlitba může zdát jako rutina. Pár slov, pár gest, jeden Otčenáš a jdeme dál. Ale Panna Maria nás zve k něčemu hlubšímu – k darování srdce. Ne k výkonu, ale k odevzdání. Jako když dítě přijde za mámou ne proto, že musí, ale protože chce být blízko.
Ona neříká: modli se víc. Říká: daruj mi své srdce. Tedy vše, co nosíš – i únavu, i zklamání, i radost. Ať to vezme, očistí a předá Synu. Aby nás On osvobodil od všeho, co nás zotročuje, třeba i od vlastní přísnosti k sobě samým.
Radostná modlitba není o tom, že se vždy cítíme skvěle. Ale že jsme v modlitbě pravdiví – s tím, co zrovna máme. A že věříme, že právě v tom nás Duch Svatý potká. Ne proto, že jsme dokonalí. Ale proto, že jsme otevření.
Duchu Svatý, daruj nám radost z toho, že smíme být Božími dětmi. Nauč nás modlit se nejen slovy, ale životem. Aby každé naše slovo, pohled, dotek – byly modlitbou, která voní láskou.
+jZ
