Slavnost sv. Pavla, prvního poustevníka, patrona řádu Paulínů
Evangelium podle Matouše (Mt 11, 25–30)
Ježíš řekl:
„Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.
Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorného srdce, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
„O Del tumenge te del opre.„
(Ať vám Bůh žehná.)
Milovaní,
dnes si připomínáme život svatého Pavla Poustevníka, prvního poustevníka, patrona poustevníků, košikářů a výrobců rohožek. Ať už jste sem dnes přišli unavení, radostní, plní otázek, nebo dokonce pochybností, tento příběh je pro vás všechny. Je o hledání, o samotě, o Bohu, který je s námi i v nejtěžších chvílích.
Životopis svatého Pavla
Svatý Pavel se narodil v Thébách v Horním Egyptě. Jako mladý osiřel, ale zdědil dvě velká bohatství – bohatství víry a vzdělání od rodičů a také nemalý majetek. Když však začalo pronásledování křesťanů za císaře Decia, jeho švagr ho z touhy po jeho majetku udal. Pavel měl na výběr – zapřít svou víru a zachránit majetek, nebo se všeho vzdát. Rozhodl se. Odešel do pouště.
Našel si místo chráněné skálou, s palmou a pramenem vody. Tam žil neuvěřitelných 90 let v samotě, modlitbě a důvěře v Boha. Každý den mu havran nosil chléb – symbol Boží péče.
Na konci jeho života ho našel jiný světec, svatý Antonín, kterého k Pavlovi vedl Boží hlas. Oba spolu rozmlouvali a modlili se. Pavel požádal Antonína, aby ho pochoval v plášti, který daroval svatý Athanáš. Když se Antonín vrátil s pláštěm, našel Pavla mrtvého, klečícího v modlitbě. Legenda říká, že dva lvi mu vykopali hrob.
Poušť jako obraz života
Bratři a sestry, zamysleme se. Každý z nás má svou poušť.
- Možná je to samota, kterou cítíte, i když jste obklopeni lidmi.
- Možná je to tíha starostí, které vás tlačí k zemi.
- Možná je to zklamání, že vaše sny nevycházejí.
Kolikrát jste si řekli: „Já už to nezvládnu.“
Kolikrát jste se ptali: „Bože, kde jsi?“
Pavel v poušti ztratil vše – majetek, rodinu, přátele. Ale našel něco, co je cennější. Našel Boha. A Bůh se o něj postaral. Poslal mu havrana, aby ho každý den živil.
A teď si představte sami sebe. Jak vypadá vaše poušť? Možná nevidíte cestu dál, ale slyšte dobře: Jestliže Bůh poslal havrany Pavlovi, věřte, že má způsob, jak se postarat i o vás. Možná pošle člověka, který vám podá ruku. Možná pošle úsměv, slovo naděje, nečekanou pomoc. Bůh má tisíce způsobů, jak vám říct: „Já jsem tady.“
Příběh – Otcova ramena
Jednou šli otec a jeho malý syn na výlet do hor. Byla to nádherná cesta, plná krásných výhledů. Ale najednou začalo pršet. Déšť se změnil ve vichřici a oba ztratili cestu. Chlapec se třásl zimou a plakal: „Tatínku, já už nemůžu. Já se bojím.“
A otec, i když byl sám vyčerpaný, vzal chlapce na ramena a řekl:
„Neboj se. Já tě ponesu.“
Po dlouhé a těžké cestě dorazili do údolí, kde našli úkryt. A tam chlapec pochopil: Otec mě nikdy neopustil. Ani když to bylo těžké. Ani když to vypadalo, že to nezvládne.
Přátelé, přesně takový je Bůh. Když už nemůžeme, On nás vezme na ramena. Ale musíme mu to dovolit. Musíme mu říct: „Pane, nes mě.“
Evangelium – Ježíšova výzva
V dnešním evangeliu Ježíš říká:
„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“
To není jen pozvání, to je slib. Ježíš vás zve, abyste k němu přišli takoví, jací jste – unavení, zlomení, zklamaní, dokonce i hříšní. On vás neodmítne. On vás občerství.
Možná si říkáte: „Ale já jsem na to moc slabý. Já jsem udělal tolik chyb.“
Přátelé, Ježíš nepřišel za dokonalými lidmi. Přišel za těmi, kdo potřebují pomoc. A to jsme my všichni.
Výzva – co dnes přinesete Bohu?
A teď vás chci vyzvat: Co nesete na svých bedrech?
- Jakou tíhu?
- Jaký strach?
- Jaký smutek?
Dnes je ta chvíle, kdy to můžete přinést Bohu. Řekněte mu: „Pane, tady to je. Pomoz mi.“
A pokud vám to přijde těžké, vzpomeňte si na Pavla v poušti. Když už neměl nic, co by mohl nabídnout, Bůh mu dal všechno, co potřeboval. A stejně to udělá i pro vás.
Bůh vás miluje. Ať už čelíte jakékoli těžkosti, nikdy neztrácejte naději. Protože láska Boží je větší než všechno, co vás může tížit.
„O Del tumen kamel, savore avka so tumen hin. Na džan andre bari dujimos, bo bari zor hin andro paťiv thaj kamiben.„
(Bůh vás miluje takové, jací jste. Nikdy neztrácejte naději, protože největší síla je ve víře a lásce.)
🐁lenka
Bratři a sestry, ať vás inspiruje odvaha svatého Pavla, jeho ticho, jeho modlitba. Ať jste světlem pro druhé, ať je váš život svědectvím o Boží lásce. A ať vás Bůh vždy provází – ve vaší poušti, ve vašem tichu, ve vašem hledání. Amen.
+jZ
