2. neděle v mezidobí
Slova svatého evangelia podle Jana (Jan 2,1-12)
Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování (předepsanému) u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl (služebníkům): „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa, ale zdrželi se tam jen několik dní.
Milovaní,
obraz, který známe všichni: slavnostní svatební hostina. Hudba, tanec, smích. Všichni se veselí, oslavují nový začátek mladého páru, který září štěstím. Ale pak přijde ten trapný moment, kdy radost visí na vlásku – dojde víno. Může to znít jako maličkost, ale ve starověké Káně to bylo něco nepředstavitelného. Víno bylo symbolem radosti, požehnání a sdílené hojnosti. Bez něj by celá slavnost skončila ve zmatku a mladí manželé by nesli hanbu ještě dlouho po skončení hostiny.
A v tu chvíli se příběh láme. Na scéně se objevuje Maria, žena, která vidí za slova, která cítí i to, co zůstává nevyřčeno.
Maria – srdce, které vnímá
Maria si všímá problému dřív, než ho někdo vysloví. Nepanikaří, nehledá viníky, nenadává na špatné plánování. Prostě jde za Ježíšem. Její slova jsou prostá: „Už nemají víno.“ Můžeme v nich slyšet prosbu, důvěru i tichou jistotu. A když jí Ježíš odpoví: „Ještě nepřišla má hodina,“ Maria neprotestuje, neargumentuje, jen řekne služebníkům: „Udělejte, co vám řekne.“
To je moment čisté víry. Maria neříká Ježíši, co má dělat. Jen mu předává situaci a věří, že on ví, co je potřeba. Jak často ve svém životě stojíme před prázdnými „džbány“ – vyčerpaní, bez naděje, bez radosti? Maria nám ukazuje, že stačí přinést tyto prázdné nádoby k Ježíši. O zbytek už se postará on.
Ježíš – štědrost v přetékajících džbánech
Ježíš neodpovídá dlouhou řečí ani gestem plným okázalosti. Prostě požádá, aby džbány na vodu byly naplněny po okraj. A pak přichází zázrak. Voda se mění ve víno – a ne ledajaké víno. To nejlepší, co kdo kdy ochutnal. Navíc toho vína je přes šest set litrů! Kdo by potřeboval tolik na obyčejné svatbě? Ale to je podstata Boží lásky. Bůh nedává jen to, co je nutné, ale to, co je nejlepší, co přetéká, co je štědré a plné.
Kolikrát máme pocit, že jsme na dně, že naše „džbány“ jsou prázdné? Přineseme-li je Bohu, může je naplnit. Ne vždy tak, jak čekáme, ale vždy tak, jak potřebujeme.
Služebníci – obyčejní hrdinové
A pak tu jsou služebníci. Poslechli jednoduchý příkaz: „Naplňte džbány vodou.“ Možná si mysleli, že je to zbytečné nebo nesmyslné. Ale přesto to udělali. Bez jejich obyčejné poslušnosti by zázrak nenastal. Boží zázraky totiž často potřebují lidskou ochotu udělat první krok – někdy to nejmenší a nejprostší.
Kolikrát máme pocit, že naše pomoc je malá a bezvýznamná? Že na tom, co děláme, nezáleží? Tento příběh nám ukazuje, že i ta nejmenší věc, udělaná s důvěrou, může být klíčem k něčemu velkému.
🐁lenka
Příběh z Kány není jen příběhem staré svatby. Je obrazem našeho života. Ukazuje nám, že Boží zázraky se často rodí z maličkostí. Z ochoty přinést své prázdné džbány, z důvěry, že i naše nedostatky může Bůh proměnit. Je to příběh o tom, že Bůh nečeká na naši dokonalost. Čeká na naši ochotu.
Ať už věříte, hledáte, nebo jen posloucháte tento příběh jako zajímavou legendu, má pro vás poselství. Každý z nás má prázdné džbány. Můžou to být naše strachy, naše bolesti, naše neúspěchy. Ale když je přineseme, když je naplníme důvěrou a vírou, Bůh je může proměnit. Možná ne vždy v to, co chceme, ale vždy v to, co potřebujeme.
A tak až vám „dojde víno“, vzpomeňte si na tento příběh. Nebojte se přinést své prázdné džbány. Bůh z nich může vykouzlit to nejlepší víno.
+jZ
