Zpěv před evangeliem:
Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst.
Slova svatého evangelia podle Matouše (Mt 11,2–11):
Jan Křtitel slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: „Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou.“ Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou. Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on.“
Podnět k rozjímání:
Jak zacházím s vírou ve chvíli, kdy se potká s realitou, která neodpovídá mým představám? Dokážu se ptát bez útěku? A dovolím Bohu přijít jinak, než bych si přál?
Otázka z vězení, která patří k poctivému životu
Třetí adventní neděle se jmenuje Gaudete. Radujte se. Zní to skoro provokativně. Stačí se rozhlédnout kolem sebe nebo do vlastního života a člověk má pocit, že radost se dnes často plete s povrchním optimismem. A právě proto je dnešní evangelium tak poctivé. Nezačíná úsměvem, ale otázkou z vězení.
Jan Křtitel se ptá: Ty jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného. To není otázka slabého člověka. To je otázka někoho, kdo šel až na hranu. Kdo mluvil pravdu, i když to bolelo. Kdo se neschovával za kompromisy. A teď sedí v cele, kde se víra čistí od iluzí. Jan se neptá proto, že by selhal. Ptá se proto, že bere život vážně.
A právě tady evangelium mluví i k těm, kteří mají tendenci víru shazovat. Bible se pochybností nebojí. Neschovává je. Neumlčuje. Největší svědkové víry se ptají. Jan se ptá. A Ježíš ho za to neponíží. Neřekne: Jak můžeš pochybovat. Řekne: Podívejte se, co se děje.
Ježíš neodpovídá teorií ani frází. Ukazuje na realitu. Slepí vidí. Chromí chodí. Lidé, kteří byli odepsaní, dostávají šanci znovu vstát. Svět se nezměnil lusknutím prstu. Ale přestal být beznadějný. A tam, kde se život alespoň o kousek narovnává, tam se Bůh dává poznat.
Radost, která se rodí z pravdy, ne z jistoty
Jednou mi jeden muž vyprávěl o období, kdy měl pocit, že se mu všechno rozpadá pod rukama. Modlil se, mlčel, rozčiloval se, čekal na nějaké znamení. Nic se nestalo. Jen další obyčejné dny a únava. Až jednoho večera zazvonil telefon. Kamarád, se kterým se roky neviděl, se jen tak ozval, jestli se nechce projít. Ten muž mi řekl, že tehdy pochopil, že Boha hledal příliš vysoko. A že možná přišel přesně tehdy, kdy měl, jen ne tak, jak si představoval.
To je celé dnešní evangelium v malém. Čekáme Boha, který všechno vyřeší. Přichází Bůh, který nás nese. Čekáme odpověď. Dostáváme cestu. A Ježíš k tomu přidá větu, která odděluje očekávání od reality: blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší. Šťastný ten, kdo přijme Boha takového, jaký je, a ne takového, jakého by si ho navrhl.
Jan čekal Mesiáše, který zatřese světem. Dostává Mesiáše, který se dotýká ran. A přesto Ježíš o Janovi řekne, že nepovstal nikdo větší. Jako by tím naznačil, že velikost člověka nespočívá v tom, že nikdy nezapochybuje, ale že se i se svými otázkami drží pravdy.
Třetí adventní neděle nás nezve k povinnému úsměvu. Zve nás k radosti, která je tichá, ale pevná. K radosti z toho, že Bůh se neztrácí ani ve chvíli, kdy nemáme jasno. Advent není o tom, že všechno bude hezké. Advent je o tom, že světlo už svítí, i když je tma.
Možná dnes není potřeba mít odpovědi. Možná stačí mít odvahu položit poctivou otázku a dívat se, kde se kolem nás život zvedá, kde se objevuje naděje, která není laciná. Tam totiž Bůh přichází nejčastěji.
A právě proto se dnes můžeme radovat. Ne proto, že máme jistotu. Ale proto, že nejsme sami, ani když se ptáme.
