Zpěv před evangeliem:
Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky.
Slova svatého evangelia podle Matouše (Mt 3,1-12):
V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Naším otcem je Abrahám!‘, neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás sice křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“
Podnět k rozjímání:
Jak vypadá moje cesta k Bohu, když se na ni podívám bez ozdob, bez frází a bez výmluv. Kam by měl přijít Kristus, aby to konečně dávalo smysl?
Ten, kterého nezajímá dekorace, ale život
Na jedné zahradě stála švestka, která by se mohla vystavovat na soutěžích krásy stromů. Byla to taková stromová miss, jen byste jí museli zakázat soutěž v talentu, protože kromě stínu nedávala nic. Rok 1 bez plodu, rok 2 bez plodu, rok 5 bez plodu. Lidé si zvykli, některým se dokonce líbila, protože nevěděli, že stromy jsou pro ovoce a ne pro oko. Až jednoho dne přišel zahradník, mlčky u ní stál, pak přiložil sekeru ke kořenům a řekl: strom je tu proto, aby živil, ne aby zaplnil prostor. V tom je první věta evangelia. Obrátit se neznamená být lepší, ale živý. Někdy trávíme roky tím, že vylepšujeme větve, ale kořeny necháváme bez vody. Dodržujeme všechno možné, jen aby nebylo vidět, že uvnitř jsme únava, ticho a pocit, že už dlouho nerodím nic, z čeho by se někdo najedl.
Jan nevolá v chrámu, volá v poušti. To je zvláštní detail. V chrámu je ozvěna, v poušti je ticho. V chrámu zazní všechno hlasitě, v poušti je slyšet jen pravda. Možná právě proto tolik lidí šlo tehdy do pouště. Možná i proto tolik lidí dnes odchází z církví. Ne proto, že by Boha nechtěli, ale protože mají pocit, že slyší všechno možné, jen ne to, co je pálí na srdci. Jan mluví jednoduše: připravte cestu. To se dá říct dětem i těm, kteří si myslí, že víru nepotřebují. Připravit cestu znamená udělat někde místo. Ve vlastním čase, v hlavě, ve vztazích, v modlitbě, kterou jsem odložil, protože si myslím, že Bůh má na práci důležitější věci než jeden unavený člověk. A pak přijde ta věta zmijí plemeno. To bychom dnes asi nemohli říct, přišel by na mě církevní ombudsman. Jenže Jan tím nemíří na lidi. Míří na přetvářku, na jed, který se šíří tam, kde se člověk bojí pravdy. Zmije neútočí, když ji vidíte, útočí, když ji nevidíte. Tak je to se lží uvnitř nás.
Tam, odkud začíná život
Jan říká: sekera je už přiložena ke kořeni. To není výhrůžka. Je to naděje. Kořeny jsou jediné místo, kde začíná nový život. Naděje nezačíná tím, že si upravím větve, ale že nechám Boha dotknout se toho, co schovávám nejhlouběji. A pak přijde nejdůležitější věta: on vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Voda je pocit, oheň je proměna. Oheň se dotkne všeho, co už dávno umírá, ale pořád to držím, protože se bojím pustit. Oheň má odvahu, kterou já nemám. Oheň pálí jen mrtvé. Kdyby byl Advent jen o světýlkách, nepotřebovali bychom Krista. Stačily by žárovky. My ale potřebujeme světlo, které se dostane tam, kde už světlo zhaslo.
Advent je přesně o tom. Někteří lidé si myslí, že evangelium má člověka uklidnit. Spíš má člověka probudit. Uklidňovat umí léky a čokoláda. Bůh dává život. A někdy k tomu používá poušť, aby bylo konečně slyšet, co už dlouho volá uvnitř nás. A kolikrát právě děti pochopí evangelium dřív než dospělí, protože se ještě nestydí přiznat pravdu.
Možná v sobě cítíme kus té švestky. Působíme krásně, ale uvnitř je únava a ticho. Jenže Bůh nepřichází ocenit krásu listů. Přichází dát život kořenům. A tak možná největší otázka dnešního dne nezní, jak vypadám, ale jestli žiju. Jestli dovolím Bohu, aby zapálil novou radost tam, kde jsem už léta vyhasl. Protože Kristus nepřišel kvůli lidem, kteří vypadají duchovně, Kristus přišel kvůli lidem, kteří chtějí znovu žít.
