Zpěv před evangeliem:
Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu.
Slova svatého evangelia podle Matouše (Mt 24,37–44):
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově. Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila. Právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“
Podnět k rozjímání:
Jak vypadá moje bdělost, když odložím všechny zbožné věty? Jsem člověk, který žije přítomně, nebo člověk, který jen doufá, že se to dnes ještě nestane?
Bůh, který chodí bez ohlášení
Advent si spojujeme s vůní jehličí, světýlky a očekáváním něčeho hezkého. Ježíš ovšem začíná slovy, která by se víc hodila na jednání krizového štábu. Mluví o Noemovi, potopě a zloději v noci. A přece má tohle evangelium v sobě něco, co adventu dává pevnost a nenechá nás sklouznout do cukrového snění. Ježíš nás nebudí proto, aby nás strašil, ale aby nás vrátil do života.
Noemovi sousedé nebyli špatní lidé. Jen žili tak samozřejmě, že považovali všechno za samozřejmé. Jedli, pili, plánovali, žili. Nikomu by ani nenapadlo, že se něco chystá. Čas běžel, voda tekla jen v potoce, dny byly stejné. Až do chvíle, kdy nebyly.
Evangelium neříká, že Bůh přichází proto, aby někoho nachytal. Říká, že Bůh přichází ve chvíli, kdy se člověk nejméně naděje. Ne proto, že bychom si nezasloužili informaci předem, ale proto, že by nám nebyla k ničemu. Kdyby hospodář věděl, kdy zloděj přijde, měl by službu jen jednou za noc. Jenže bdělost není časový údaj. Bdělost je životní postoj.
Malé příběhy, které probouzejí velké srdce
Kdysi žila stará žena, která měla zvláštní zvyk. Každý večer, když uklidila byt, prostřela stůl pro dva. Jeden talíř pro sebe a druhý pro hosta, který nikdy nepřišel. Sousedé se jí smáli. Říkali, že je podivínka. Jednou se jí jeden z nich zeptal, proč to dělá. A ona jen pokrčila rameny a řekla: Nevím, kdy přijde Pán. Ale až zaklepe, nechci, aby našel stůl prázdný. Nakonec zemřela tiše, bez velkých zázraků. A lidé, kteří přišli na pohřeb, dlouho vzpomínali na její prostřený stůl. A možná poprvé v životě pochopili, že tahle žena měla víc odvahy než všichni dohromady. Ona totiž brala Boha vážně. Po svém, prostě, ale vážně.
Tak nějak vypadá bdělost, o které mluví Ježíš. Nenápadná, tichá, ale skutečná. Ne paranoia, ne strach, ale otevřené srdce, které každý den žije s vědomím, že Bůh je blíž, než se zdá.
Bdělost není strach, bdělost je pozornost
Ježíš mluví o zloději, který přijde v noci. Kdyby člověk věděl, čekal by na něj u dveří se světlem v ruce. Ale neví. A přesto má být vzhůru. Jenže bdělost není napětí. Bdělost není paranoia. Bdělost není seznam katastrofických scénářů.
Bdělost je obyčejná schopnost být člověkem, který dnes žije tak, aby zítra nemusel vysvětlovat, proč srdce stálo v koutě a jen doufalo, že se nic nestane. Bdělost je pozornost vůči tomu, co je důležité. Vůči člověku vedle mě. Vůči pravdě uvnitř mě. Vůči Bohu, který se neptá na stav zápisníku, ale na stav duše.
A to je možná to nejprovokativnější na dnešním evangeliu. Připraveni nejsme tehdy, když máme hotové úkoly, ale tehdy, když žijeme pravdivě. Když víme, že každý den může být poslední příležitostí podat někomu ruku. Odpustit. Začít něco stavět znovu. Možná jen říct Bohu: Potřebuji tě.
Ježíš nepřišel vyvolat strach. Přišel říct, že život je vzácný. A že spása nepřijde v okamžiku, kdy budeme v nejlepší formě. Přijde v okamžiku, kdy budeme upřímní. Advent není čekání na něco, co ani nechceme. Advent je pozvání žít tak, aby nás Boží příchod nezaskočil, ale potěšil.
Kéž dnešní evangelium není hrozba, ale povzbuzení. Ne varování, ale probuzení. Ať nás učí nepromeškat dny, které dostáváme. Ať nás vede k odvaze žít tak, aby se Bůh nemusel prokopávat do našeho domu. Ať z nás udělá lidi, kteří se těší. Protože kdo se těší, ten je připraven.
